Dne 29.04.2025 byla vyhlášena ve Sbírce zákonů relativně rozsáhlá novela zákoníku práce a některých dalších zákonů (tzv. flexinovela). Tato novela nabyla své účinnosti dne 1.6.2025. Novela zvyšuje flexibilitu pracovněprávních vztahů a snaží se tak reagovat na aktuální potřeby trhu práce. Nejvýznamnějšími novinkami jsou zejména:

• zkrácení výpovědní doby,
• prohloubení práv pracujících rodičů,
• prodloužení zkušební doby,
• možnost lehkých prací pro zaměstnance od 14 let během letních prázdnin.

 Změny v rámci výpovědí

 Nejvíce rozebíranou oblastí novely je zkrácení výpovědní doby, kdy se zkracuje výpovědní doba na 1 měsíc u výpovědních důvodů spojených s pochybením zaměstnance. Mění se i samotný počátek běhu výpovědní doby na den doručení výpovědi, nikoliv jako je tomu dnes prvním dnem kalendářního měsíce následujícího po doručení výpovědi a končí uplynutím posledního dne příslušného kalendářního měsíce.

 Výpovědní důvody se také mění, ale pouze minoritně. Změna se týká písm. d) a e) § 52 zákoníku práce, kdy tyto jsou sloučeny, aby soudy neshledávaly výpovědi neplatnými pouze kvůli chybnému posouzení stavu zaměstnance lékařem. Novela jako důvod výpovědi stanovuje dlouhodobé pozbytí způsobilosti konat dále dosavadní práci. Těmto zaměstnancům se mění i způsob náhrady, pokud je důvodem výpovědi např. pracovní úraz, či nemoc z povolání. Namísto odstupného by měli tito zaměstnanci dostávat refundaci náhrady nemajetkové újmy ve výši 12-ti násobku průměrného měsíčního výdělku, a to od pojišťovny. Tato náhrada pak bude osvobozena od daně z příjmu.

 Výpovědní lhůta není jedinou lhůtou, která se mění. Novela dále prodlužuje období pro propuštění z kázeňských důvodů, a to v případě subjektivní lhůty z 2 na 3 měsíce a v případě objektivní lhůty z 12 na 15 měsíců.

 Novela dále upravuje vznik práva na dovolenou i po dobu trvání soudního sporu o neplatnost rozvázání pracovního poměru, pokud bude rozhodnuto o tom, že daná výpověď je neplatná.

 Úprava práce na DPP a DPČ a rodičovské dovolené

Nejzásadnější změna ohledně tzv. „dohodářů“ je, že během letních prázdnin bude možné, aby i zaměstnanci ve věku do 14 let a s nedokončenou základní školní docházkou mohli vykonávat práci na dohodu o provedení práce nebo dohodu o pracovní činnosti. Tito zaměstnanci však budou potřebovat písemný souhlas zákonného zástupce a budou moci vykonávat „pouze lehké práce, které neškodí zdraví, morálce a jich vzdělávání.“

 Novela rovněž počítá i s tím, že rodiče na rodičovské dovolené budou moci vykonávat stejný druh práce u stejného zaměstnavatele jako vykonávali v pracovním poměru, ale v režimu tzv. „dohodářů“.

 To není jediná změna týkající se zaměstnanců na rodičovské dovolené. Do věku 2 let dítěte budou mít nárok na stejné pracovní místo a počet osob zastupujících rodiče na rodičovské dovolené také nebude omezen, jelikož v tomto případě nebude limitován počet opakování pracovního poměru na dobu určitou pro zastupující zaměstnance (jde o tzv. výjimku z pravidla „třikrát a dost“).

 Zkušební doba

Novela zákoníku práce dále prodlužuje zkušební dobu o jednu třetinu, tedy u řadových zaměstnanců může být zkušební doba sjednána nově až na 4 měsíce a u vedoucích zaměstnanců až na 8 měsíců. Nově je také možné dohodou prodloužit sjednanou zkušební dobu, a to až o 4 měsíce.

Mzdový a platební výměr

Nově bude postačovat vydat mzdový a platový výměr zaměstnanci až před začátkem výkonu práce, k níž se výměr vztahuje; stávající právní úprava si totiž žádá vydání ke dni nástupu do práce. Mzdový a platový výměr bude možné zaměstnanci doručit do vlastních rukou i na adresu el. pošty, která není mimo dispozici zaměstnavatele.

 Další dílčí změny

Do novely zákoníku práce je dále včleněna možnost doručování mzdového a platového výměru skrze interní elektronický systém, pokud při tom bude zachována ochrana zaměstnance.

 Pro zaměstnance s „výskytem cizího prvku“ vzniká možnost získávat mzdu v jiné než české měně. Základem pro to bude dohoda se zaměstnavatelem. Nebude ovšem možné získávat mzdu v jakékoliv měně. Možné to bude pouze u měn devizového trhu, pro které ČNB vyhlašuje kurz vždy na následující pracovní den.

 Vzniká také možnost samorozvrhování pracovní doby. Něco, co zaměstnanci na home-officu již dávno znají, bude po dohodě se zaměstnavatelem přípustné pro všechny zaměstnance. Tuto dohodu bude zaměstnavatel moci vypovědět s 15-ti denní výpovědní lhůtou. Tato změna platí již od 1.1.2025.

 Dále byl do zákoníku práce vrácen § 346a, ovšem v úplně jiném znění. Do roku 2014 tento paragraf zakazoval dětskou práci s výjimkami pro uměleckou, kulturní, reklamní nebo sportovní činnost. Po více jak 10 letech se tento paragraf vrací, ovšem se zákazem omezování zaměstnance v nakládání s informacemi o výši a struktuře jeho mzdy, platu nebo odměny z dohody. To znamená, že budou zakázány doložky o mlčenlivosti ohledně výplaty zaměstnance (ovšem pro zaměstnavatele tato mlčenlivost stále platí).

Mgr. Adam Silovský, advokát

V návaznosti na nedávnou správu o konkurzu společnosti KD Chemiko s.r.o. jsme bohužel nuceni informovat o tom, že i dceřinná společnost a ručitel KD Chemiko  - společnost PREMIALIS s.r.o., je v insolvenčním řízení vedeném Městským soudem v Praze.

Jelikož v kauze KD Chemiko zastupuje naše kancelář majoritní podíl přihlášených věřitelů, tak se naše kancelář přirozeně již zabývá i insolvenčním řízením společnosti PREMIALIS s.r.o., neboť tyto kauzy spolu úzce souvisí.

Díky předchozím zkušenostem s podobnými velkými konkursy disponujeme personálními i technickými kapacitami.

Jsme již nyní připraveni provést investory společnosti PREMIALIS s.r.o. složitostmi insolvenčního řízení a spolupracovat s insolvenčním správcem tak, aby uspokojení jednotlivých věřitelů bylo co nejvyšší, a co možná nejrychlejší.

Když budeme táhnout za jeden provaz, získáme více!

Kontaktujte naši advokátní kancelář na mailové adrese pavlovicova@akpeceny.cz, dohodneme další postup!

JUDr. Kristýna Prachařová (Pavlovičová)

Dnešní mediální prostředí se soustavně dynamicky vyvíjí, především s ohledem na technologické změny a proměňující se spotřebitelské či podnikatelské návyky. Tyto okolnosti vedly k nutnosti změny právní úpravy financování veřejnoprávních médií, kterou přináší novela zákona č. 348/2005 Sb., o rozhlasových a televizních poplatcích.

Zásadní změnou je rozšíření okruhu osob povinných platbou koncesionářských poplatků a s tím úzce spojená nová definice „přijímače.“ Novela zákona č. 348/2005 Sb., která vstoupila v účinnost 1.5.2025, si tak klade za cíl zvýšit příjmy veřejnoprávních médií a také zajistit vyšší míru objektivity při výběru koncesionářských poplatků.

Hlavní změny zavedené novelou

1. Změna definice „přijímače“

Novela nově definuje pojem rozhlasového a televizního přijímače.  Ust. § 2 zákona č. 348/2005 Sb., stanoví, že Rozhlasový poplatek se platí ze zařízení technicky způsobilého k individuálně volitelné reprodukci rozhlasového vysílání, bez ohledu na způsob příjmu (dále jen „rozhlasový přijímač“). Toto zařízení se považuje za rozhlasový přijímač i v případě, že si je poplatník upraví k jinému účelu.

Tedy za přijímač se nově považuje nejen klasické zařízení schopné příjmu signálu, ale též jakékoli zařízení s přístupem k internetu, které umožňuje přehrávání vysílání České televize nebo Českého rozhlasu (např. chytré telefony, počítače, tablety).

1. Rozšíření okruhu poplatníků

Nově se zavádí povinnost platit poplatky také pro domácnosti, které sice nevlastní televizi nebo rádio, ale vlastní přijímač, který je schopen dané přehrát (viz výše). Novela se dotkla i podnikatelů. Podnikatelské subjekty, které zaměstnávají více než určitý počet zaměstnanců (tj. 25 zaměstnanců a více) mají povinnost koncesionářské poplatky platit. Dosud se poplatková povinnost týkala pouze zařízení jako takového, nikoli rozsahu podnikání, resp. počtu zaměstnanců.

1. Zvýšení poplatku

Došlo také k navýšení rozhlasového a televizního poplatku. Televizní poplatek vzrostl ze 135,- Kč na 150,- Kč měsíčně, (jedná se o první zvýšení poplatku od roku 2008) a poplatek za rozhlasový přijímač se zvyšuje z původních 45,- Kč nově na 55,- Kč měsíčně. Poplatníci mají povinnost poplatek uhradit v této nové výši od 15.května 2025.

Novela také přináší nová pravidla pro pravidelnou valorizaci poplatků, tj. jejich navyšování v souvislosti s inflací.

1. Změny v evidenci a kontrolní činnosti

Zavádí se efektivnější mechanismy kontroly poplatkové povinnosti nebo se posiluje se spolupráce s Českou poštou jako pověřenou institucí.

Novela zákona č. 348/2005 Sb. představuje zásadní posun v přístupu k financování veřejnoprávních médií. Zavádí novou definici poplatníka, když nově postačí přístup k vysílání přes internet, nikoliv pouze vlastnictví klasického přijímače. Významnou změnou je i rozšíření poplatkové povinnosti na podnikatele podle počtu zaměstnanců a navýšení měsíčních poplatků.

Mgr. Lucie Šubová, advokátka

Ústavní soud ve svém nálezu ze dne 15.01.2025 pod sp. zn. Pl. ÚS 26/24 přiznal opět právnickým osobám možnost požadovat přiměřené zadostiučinění za nemajetkovou újmu způsobenou zásahem do jejich osobnostních práv.

Stěžovatelem v dané věci byl spolek Milion Chvilek, z. s., který se domáhal zrušení rozhodnutí obecných soudů, jež zamítly jeho nárok na náhradu nemajetkové újmy za zásah do jeho osobnostních práv, konkrétně do pověsti. Obecné soudy vycházely z ustanovení § 135 a § 2894 odst. 2 občanského zákoníku a z poslední judikatury Nejvyššího soudu, podle nichž právnické osoby nemají nárok na odčinění nemajetkové újmy, pokud zákon výslovně nestanoví jinak.

Stěžovatel ve své stížnosti namítal, že dosavadní praxe a závěry obecných soudů o nemožnosti právnické osoby nárokovat odčinění nemajetkové újmy způsobené zásahem do jejich pověsti, je protiústavní. Ústavní soud jejich stížnost ve věci zrušení rozhodnutí nižších soudu zamítl. Nicméně se v dané věci zabýval otázkou, zda by ust. § 135 a § 2894 odst. 2 občanského zákoníku, mohla být v rozporu s ústavním pořádkem, především s čl. 10 odst. 1 Listiny základních práv a svobod.

Ústavní soud nakonec dospěl k závěru, že právní úprava, která brání právnickým osobám požadovat přiměřené zadostiučinění za nemajetkovou újmu způsobenou zásahem do pověsti, je skutečně protiústavní. Posuzovaná ustanovení občanského zákoníku však nezrušil, ale dotvořil právo na základě analogie tak, že rozhodl

„…účinná ochrana dobré pověsti právnických osob zaručená článkem 10 odst. 1 Listiny základních práv a svobod vyžaduje analogické použití stejných prostředků jako při ochraně proti nekalé soutěži podle ust. § 2988 občanského zákoníku, včetně možnosti požadovat přiměřené zadostiučinění.“

Ústavní soud tak uzavřel, že i právnické osoby mají ústavně zaručené právo na ochranu dobré pověsti coby dílčí právo chráněné čl. 10 odst. 1 Listiny, protože to umožňuje jeho povaha (způsobilost mít pověst) a odpovídá současnému pojetí právnických osob. A zdůraznil, že dobrá pověst je pro právnické osoby klíčová pro jejich fungování v obchodních stycích a právních vztazích.

Ústavní soud sice napadená rozhodnutí občanského zákoníku nezrušil, ale poskytl obecným soudům jejich závazný výklad, kterého se při rozhodování o těchto nárocích právnických osob musí držet. Právnická osoba má tak nově možnost bránit se proti neoprávněnému zásahu do její pověsti a domáhat se přiměřeného zadostiučinění tak, jako tomu je např. u nekalosoutěžního jednání. Tímto Ústavní soud přispěl k posílené právní jistoty a rovnosti subjektů v právním řádu.

Mgr. Lucie Šubová, advokátka

V červenci minulého roku Nejvyšší soud ČR vydal usnesení uveřejněné pod sp. zn. 21 Cdo 1562/2023. Ve zmíněném soudním řízení se Nejvyšší soud zabýval dovoláním prostějovské střední školy proti rozsudkům, jež určily okamžité zrušení pracovního poměru dvou učitelů pro konzumaci alkoholu na pracovišti (resp. v době výuky žactva) za neplatné.

 Co se stalo v prostějovské střední škole?

Na počátku roku 2015 upozornili žáci střední školy v Prostějově ředitele, že se jejich učitel nedostavil na hodinu. Následně šel ředitel a další zaměstnanci školy navštívit daného učitele do jeho kabinetu, kde ho nalezli s druhým učitelem, který také měl v tu chvíli vyučovat. Tito učitelé nebyli v kabinetu sami, měli tam s sebou několik prázdných a poloprázdných lahví od alkoholu. Podle ředitele zaváněli alkoholem a zdáli se „opilí.“ Ředitel je vyzval k podrobení se dechové zkoušky, což učitelé odmítli a poté se zvedli a odešli ze školy pryč (pravděpodobně si šli nechat opatřit pracovní neschopenky). Poté do školy dodaly své pracovní neschopenky od lékaře. Z těchto důvodů škola učitelům zaslala sdělení, že jim ruší pracovní poměr s okamžitou platností pro hrubé porušení pracovních povinností zaměstnance (pracovní kázně).

 Jak správně postupovat?

Chybou školy bylo, že okamžitě zrušila pracovní poměr pro zvlášť hrubé porušení povinnosti zaměstnance. Podrobení se zkoušce na alkohol a jiné omamné látky je sice podle § 106 odst. 4 písm. i) ZP jednou z povinností zaměstnance, ale odmítnutí této zkoušky (bez závažných důvodů) není hrubým porušením povinností. Toto vyčetl škole Nejvyšší soud ve výše rozebraném případu. Nejvyšší soud totiž v souzeném případě poznamenal, že bylo na místě ukončení pracovního poměru s předmětnými učiteli ryze ve formě výpovědi pro porušení povinností zaměstnance zvlášť hrubým způsobem (nikoliv však okamžitým zrušením pracovního poměru). Pokud by zaměstnanec odmítnul dechovou zkoušku ze závažných důvodů, tak je povinen se podrobit jinému typu zkoušky, ať už krevně či z moči. Důležité také je, že zaměstnavatel nemůže náhodně dávat dechové zkoušky zaměstnancům, nýbrž musí mít důvodné podezření. Po provedení zkoušky je povinnost tuto skutečnost zaprotokolovat a zavést do dokumentace BOZP.

 Zaměstnanec „nadýchal.“ Co dál?

Pokud máte důvodné podezření, že zaměstnanec je pod vlivem alkoholu, či jiné omamné látky, uložíte zaměstnanci podrobit se testu. V případě, že zaměstnanec „nadýchá“, je důležité kolik. V případě, že je hladina alkoholu v krvi do 0,3 ‰, tak se to považuje za neprůkaznou hladinu. Vždy je vhodné po pozitivní dechové zkoušce provést krevní testy. Tyto již zaměstnavatel provádět nemůže. Ovšem zaměstnavatel má možnost využít služeb svého závodního lékaře, či jiný typ odborného lékařského vyšetření.

Pokud máte potvrzeno, že zaměstnanec je pod vlivem návykové látky, máte několik možností. Lze zavolat policii, která může zaměstnanci udělit pokutu až do výše 50.000,- Kč. Takto to lze řešit i v případě odmítnutí se orientačnímu či odbornému lékařskému vyšetření. Pozor ale - pokutu od policie může dostat i zaměstnavatel, a to do výše 300.000,- Kč, pokud nezajistil na pracovišti dodržování zákazu požívání alkoholických nápojů nebo zneužívání jiných návykových látek. Následně lze zrušit pracovní poměr se zaměstnancem. S okamžitým zrušením pracovního poměru ale opatrně. Vždy je nutné vzít v potaz okolnosti dané situace, a to výši alkoholu v krvi, míru porušení povinností a zavinění, ale také funkci zaměstnance či jeho dlouhodobé plnění povinností.

 Alkohol při obchodním jednání?

Ze zákazu alkoholu na pracovišti jsou ovšem výjimky. Nápoje s nízkým obsahem alkoholu mohou pít zaměstnanci pracující v nepříznivých mikroklimatických podmínkách jako např. skláři, hutníci a pracovníci v jiných horkých provozech. Jak vyplývá z logiky věci, i sládci, sommeliéři, ochutnávači či kontroloři kvality mohou pozřít alkoholické nápoje. Výjimka platí i při obchodních jednáních. Důležité je ale vědět, že omezení zákazu požívání alkoholických nápojů při práci u těchto osob se nevztahuje na požívání k jinému účelu.

 Závěr

Pokud se jako zaměstnavatel dostanete do situace, že se potvrdí alkohol u zaměstnance, je vždy vhodné poradit se s advokátem, který Vám pomůže s výběrem správného „trestu“ pro daného zaměstnance. Je vždy vhodné postupovat obezřetně, aby nakonec soud nepovažoval výpověď za neplatnou a nemuseli jste uhradit zaměstnanci ušlou mzdu, jež se při několikaleté soudní při může vyšplhat do řádů desítek až stovek tisíc korun.

 V Praze dne 8. ledna 2025

Mgr. Adam Silovský, advokát

Do konkursu spadla společnost zabývající se zpracováním odpadů!

Dne 20.12.2024 bylo zahájeno insolvenční řízení společnosti KD Chemiko s.r.o. Řízení je vedeno pod spisovou značkou MSPH 88 INS 21997/2024.

Za sebou má KD Chemiko s.r.o. bohužel OBŘÍ dluh v podobě nesplacených dluhopisů jednotlivých investorů.

Celou věcí se tým naší Advokátní kancelář Pečený, Fučík, Langer již zabývá!

Díky předchozím zkušenostem s podobnými velkými konkursy disponujeme personálními i technickými kapacitami.

 Jsme již nyní připraveni provést investory společnosti KD Chemiko s.r.o. složitostmi insolvenčního řízení a spolupracovat s insolvenčním správcem tak, aby uspokojení jednotlivých věřitelů bylo co nejvyšší, a co možná nejrychlejší.

Když budeme táhnout za jeden provaz, získáme více!

Kontaktujte naši advokátní kancelář na mailové adrese  pavlovicova@akpeceny.cz, dohodneme další postup!

Současná vláda již koncem srpna 2024 předložila Poslanecké sněmovně návrh velmi diskutované novely č. 775, zákoníku práce a některých dalších zákonů. Tato novela měla v plném rozsahu nabýt účinnosti již dne 1.1.2025, ovšem stále se nedostala v Poslanecké sněmovně do druhého čtení a nově je pravděpodobné, že by měla začít platit až od 1.4.2025.

Novela by měla významně zvýšit flexibilitu pracovněprávních vztahů. Nejvýznamnějšími novinkami by měly být: 

• zkrácení výpovědní doby,
• prohloubení práv pracujících rodičů,
• prodloužení zkušební doby,
• možnost lehkých prací pro zaměstnance od 14 let během letních prázdnin.

Z významných změn pracovního práva, které na základě novely zákoníku práce č. 230/2024 Sb. platí již od 1.1.2025 pak připomínáme zejména možnost rozvržení pracovní doby zaměstnancem a podle novely zákona o nemocenském pojištění rozšíření okruhu příjemců otcovské a ošetřovného.

Změny v rámci výpovědí

Tzv. „flexi novela“ výrazně mění institut výpovědi, kdy např. zkracuje výpovědní dobu na 1 měsíc u výpovědních důvodů spojených s pochybením zaměstnance, nebo mění samotný počátek běhu výpovědní doby na den doručení výpovědi, nikoliv: „prvním dnem kalendářního měsíce následujícího po doručení výpovědi a končí uplynutím posledního dne příslušného kalendářního měsíce,…“ jako je tomu dnes.

Výpovědní důvody se také mění, ale pouze minoritně. Důvody výpovědi dané zaměstnavatelem jsou uvedeny zejména v § 52 zákoníku práce. Změna se týká konkrétně písm. d) a e). Tyto důvodu budou sloučeny do jednoho, aby soudy neshledávaly výpovědi neplatnými pouze kvůli chybnému posouzení stavu zaměstnance lékařem.

Zaměstnancům se mění způsob náhrady, pokud je důvodem výpovědi pracovní úraz, či nemoc z povolání. Namísto odstupného by měli tito zaměstnanci dostávat refundaci náhrady nemajetkové újmy ve výši 12-ti násobku průměrného měsíčního výdělku a to od pojišťovny. Tato náhrada pak bude osvobozena od daně z příjmu.

Novela také zamýšlí prodloužení období pro propuštění z kázeňských důvodů. A to v případě subjektivní lhůty z 2 na 3 měsíce a v případě objektivní lhůty z 12 na 15 měsíců.

Novela navrhuje také vznik práva na dovolenou i po dobu trvání soudního sporu o neplatnost rozvázání pracovního poměru, pokud bude rozhodnuto o tom, že daná výpověď je neplatná.

Úprava práce na DPP a DPČ, rodičovské dovolené a ošetřovného

Nejzásadnější změnou ohledně tzv. „dohodářů“ je, že během letních prázdnin bude možné, aby i zaměstnanci („děti“) ve věku od 14 let a s nedokončenou základní školní docházkou mohly vykonávat práci na dohodu o provedení práce, nebo dohodu o pracovní činnosti. Tito „zaměstnanci“ však budou potřebovat písemný souhlas zákonného zástupce a budou moci vykonávat „pouze lehké práce, které neškodí zdraví, morálce a jich vzdělávání.“

Novela rovněž počítá i s tím, že rodiče na rodičovské dovolené budou moci vykonávat stejný druh práce u stejného zaměstnavatele, jako vykonávali v pracovním poměru, ale v režimu tzv. „dohodářů“.

To není jediná změna týkající se zaměstnanců na rodičovské dovolené. Do věku 2 let dítěte budou mít nárok na stejné pracovní místo a počet osob zastupujících rodiče na rodičovské dovolené také nebude omezen, jelikož v tomto případě nebude limitován počet opakování pracovního poměru na dobu určitou pro zastupující zaměstnance (jde o tzv. výjimku z pravidla „třikrát a dost“).

Otcovská a ošetřovné nově od 01.01.2025 náleží zaměstnancům též, jestliže jim za trvání zaměstnání malého rozsahu nebo dohody o provedení práce vznikne dočasná pracovní neschopnost, nařízení karantény, vznikne potřeba ošetřování (péče) nebo dojde k převzetí ošetřování (péče) v kalendářním měsíci, v němž zaměstnanec není účasten pojištění, avšak byl účasten pojištění při výkonu tohoto zaměstnání malého rozsahu nebo při výkonu zaměstnání na základě této dohody o provedení práce alespoň ve 3 kalendářních měsících bezprostředně před kalendářním měsícem, v němž vznikla tato sociální událost.

Práva zaměstnanců

Novela zákoníku práce dále prodlužuje zkušební doby o jednu třetinu, tedy u řadových zaměstnanců může být zkušební doba sjednána až na 4 měsíce a u vedoucích zaměstnanců až 8 měsíců.

Pro zaměstnance s „výskytem cizího prvku“ by měla vzniknout možnost získávat mzdu v jiné než české měně. Základem pro to bude dohoda se zaměstnavatelem. Nebude ovšem možné získávat mzdu v jakékoliv měně. Možné to bude pouze u měn devizového trhu, pro které ČNB vyhlašuje kurz vždy na následující pracovní den.

Vznikne také možnost samorozvrhování pracovní doby. Něco, co zaměstnanci na home-officu již dávno znají, bude po dohodě se zaměstnavatelem přípustné pro všechny zaměstnance. Tuto dohodu bude zaměstnavatel moci vypovědět s 15-ti denní výpovědní lhůtou. Tato změna platí již od 1.1.2025. 

Další dílčí změny

Do novely zákoníku práce bude dále např. včleněna možnost doručování mzdového a platového výměru skrze interní elektronický systém, pokud při tom bude zachována ochrana zaměstnance.

Zrovnoprávnění čeká také registrované partnery, kteří budou mít stejný nárok na překážky v práci jako manželé. Tedy z důvodu uzavření registrovaného partnerství, pohřbu etc.

Mgr. Adam Silovský, advokát

Zásada uvedená v ust. § 1805 odst. 2 občanského zákoníku omezuje právo na náhradu úroků z prodlení převyšujících hodnotu samotné jistiny (tzv. zásada ultra duplum). Toto ustanovení se týká případů, kdy věřitel bez rozumného (ba možná spíše ospravedlnitelného) důvodu otálí s uplatněním svého práva na zaplacení dluhu a úroky nakonec převýší samotnou jistinu dluhu. Nedávno se toto ustanovení dostalo pod drobnohled Nejvyššího soudu ČR, který dne 05.08.2024 vydal celkem přiléhavý rozsudek uveřejněný pod sp. zn. 26 Cdo 2716/2023.

Co řeší nový judikát?

V posuzované kauze byla mezi žalobkyní a žalovanou uzavřena nájemní smlouva, kdy žalobkyně stála v pozici pronajímatele. Nájemce, žalovaná strana, nezaplatil ani první nájem, ovšem žalobkyně zažalovala žalovanou až téměř po třech letech, tedy těsně před promlčením předmětného dluhu.

Žalobkyně následně v žalobě požadovala úrok z prodlení ve výši stanovené v předmětné nájemní smlouvě, který za 3 roky dosáhl téměř trojnásobku žalované jistiny. Okresní soud pro Prahu 9 neshledal při uplatnění úrokového příslušenství žádný rozpor se zákonnou úpravou a přiznal žalobkyni veškeré požadované úroky, jelikož žalovaná během řízení uhradila pouze samotnou jistinu.

Následně se případ dostal pod taktovku Městského soudu v Praze. Odvolací soud změnil rozsudek prvostupňového soudu tak, že zamítnul téměř 40 % požadovaných úroků s odvoláním na ustanovení § 1805 odst. 2 OZ. Žalobkyně se neztotožnila s právním posouzením Městského soudu v Praze a podala dovolání. Nejvyšší soud ČR toto dovolání odmítnul, jelikož shledal, že odvolací soud správně s ohledem § 1805 odst. 2 zamítnul úroky z prodlení převyšující původně žalovanou jistinu.

Právní posouzení judikátu Nejvyššího soudu ČR

Nejvyšší soud zprvu poukázal na to, že ve starém občanském zákoníku z roku 1964, ani v obchodním zákoníku z roku 1991, nebylo obdobné ustanovení § 1805 odst. 2 OZ. Dále Nejvyšší soud konstatoval, že současná právní úprava vychází z římskoprávní zásady ultra duplum, jejímž cílem je ochrana dlužníka a motivace věřitele, aby neotálel s uplatněním svého nároku a nepřispíval ke vzniku úroků z prodlení, které v konečném důsledku zatíží dlužníka více než samotná dlužná jistina.

Dále Nejvyšší soud zmínil, že díky široké obecnosti daného ustanovení nelze vztahovat dané ustanovení pouze na úroky z půjček či úvěrů a toto ustanovení tak platí pro všechny pohledávky. Nejvyšší soud ovšem také uvedl, že je možné, aby se ustanovení § 1805 odst. 2 OZ nepoužilo v případě, že žalobce má rozumný důvod s otálením při uplatnění pohledávky. Dle Nejvyšší soudu tímto rozumným důvodem je „příkladmo ujišťování dlužníka o brzkém splnění závazku či situace, kdy věřitel bude v důvodném a podloženém očekávání, že dlužník bude schopen svůj dluh splnit později. Mimo jiné Nejvyšší soud definoval „otálení věřitele“ jako situaci „kdy věřitel nebude svou pohledávku vymáhat, přestože k tomu bude mít právní možnost; zejména za situace, kdy neuplatní již splatnou pohledávku, či kdy pohledávku dosud nesplatnou nezesplatní (především pro neplnění povinností dlužníkem), ačkoliv je k tomu již oprávněn.“

 Případné praktické dopady

Rozhodnutí Nejvyššího soudu zakládá nový významný precedent, když stanovuje najisto, že § 1805 odst. 2 OZ se vztahuje na všechny pohledávky. Rozhodnutí „popohání“ věřitele k včasnému uplatňování svých pohledávek, jelikož případná sázka na výdělek ve formě úroku z prodlení již nebude aprobována.

 V Praze dne 25.11. 2024

Mgr. Adam Silovský, advokát

O hromadných soudních řízení, které do našeho právního řádu zavádí zákon č. 179/2024 Sb., jsme již zde obsáhle informovali. Tato změna byla jak v odborných kruzích, tak na veřejnosti obsáhle diskutována.  Novela občanského soudního řádu, která se týká doručování písemností, doručování platebních rozkazů a samotného podávání návrhů na vydání elektronických platebních rozkazů však byla zavedena poměrně v tichosti bez většího prostoru ve sdělovacích prostředcích.

A přitom přináší poměrně zásadní změny, které se promítnou ve všech soudních řízení zahájených po 1.7.2024. Změny lze vyhodnotit jako příznivé pro věřitele a nepříznivé pro ty dlužníky, kteří se pokoušeli vyhýbat doručování písemností ze strany soudu a protahovat a znesnadňovat tak probíhající soudní řízení.

Čeho se změny týkají?

Novela zrušila dosavadní limit ve výši 1 000 000,- Kč pro podávání návrhu na vydání elektronického platebního rozkazu a je tedy možné podávat žaloby tímto způsobem bez omezení horní hranice žalované částky, a plošněji využívat sníženého soudního poplatku (ve výši 4% namísto 5%, je-li žaloba podána jinak, než prostřednictvím návrhu na vydání elektronického platebního rozkazu).

Novela zpřísnila postup při doručování na tzv. ohlašovny, které hojně využívají jako své „bydliště“ osoby, které nechtějí být zastiženy při doručování soudních písemností. Novela dle mého názoru velmi zefektivní celé  doručování, kdy soudy nově doručují písemnosti pouze jedenkrát v konkrétní řízení, a je-li adresát pasivní a poštu nepřebírá, následně soud doručuje již jen vyvěšením na úřední desce soudu. Uplynutím lhůty 10 dní se pak písemnost stane doručenou. Uvedené platí pro písemnosti, kde zároveň není vyloučeno náhradní doručení. Nutno konstatovat, že obtížné doručování žalovaným stranám bylo mnohdy příčinou průtahů jednotlivých řízení.

Změn pak doznává i doručování samotných platebních rozkazů. Doposud platilo, že pokud si žalovaná strana platební rozkaz nepřevzala, nemohl být platební rozkaz (vč. elektronického) doručen tzv. fikcí a soud jej následně zrušil. Uvedené platilo bez výhrady, včetně doručování platebních rozkazů do datových schránek. A právě v této oblasti nastává po 1.7.2024 změna, kdy platební rozkazy lze doručit i tzv. fikcí, budou-li doručováno do datové schránky. Tato změna ovšem platí až pro řízení zahájená po 1.7.2024. Rovněž tato změna by mohla výrazně zrychlit jednotlivá rozkazní soudní řízení, kdy takto doručené platební rozkazy nabydou právní moci, nebude-li proti nim podán včasně a řádně odpor bez ohledu na to, zda se s ním druhá strana seznámila či nikoliv. Tato změna pak bezpochyby i „uvolní ruce“ soudům, jelikož soudy nebudou muset platební rozkazy rušit, vydávat výzvy dle ust. § 114 b, o.s.ř., případně nařizovat jednání a vydávat rozsudky.

Výše uvedené změny vnímám veskrze pozitivně a přínosně, jak pro věřitele, tak pro soudy a efektivitu celého soudního procesu. Je pravdou, že pro některé dlužníky se jedná o změnu negativní, nicméně zcela vystihující zásadu klasického římskoprávního pravidla Vigilantibus iura scripta sunt, tedy že práva náleží bdělým.

Mgr. Julie Poklopová, advokát

Dne 1.10.2024 nabyl účinnosti zákon č. 252/2024 Sb., který mimo jiné mění stávající znění insolvenčního zákona. Přináší naprosto zásadní změny.

Doba oddlužení se zkracuje z 5 let na 3 roky pro všechny! Dosud mohli výhody zkráceného oddlužení po dobu 3 let využívat pouze starobní důchodci, invalidní důchodci 2. nebo 3. stupně, případně všichni ti, kteří během 3 let uhradili svým přihlášeným věřitelům minimálně 60% hodnoty jejich pohledávek, anebo pokud 2/3 dluhů vzniklo před 18 rokem věku dlužníka. Pro nově schválená oddlužení bude platit zkrácená doba plošně. Dlužníci svým věřitelům uhradí pouze 36 splátek, namísto dosavadních 60 splátek. Výjimka z této zkrácené doby platí pouze pro ty, kteří budou o oddlužení žádat opakovaně.

Zrušená hranice plnění alespoň 30%. Do budoucna budou soudy přiznávat beneficium splněného oddlužení těm dlužníkům, kteří splní individuální míru uspokojení, kterou na počátku řízení určí soud dle jejich individuálních možností a schopností. Pokud bude dlužník splňovat potenciální vyšší míru uspokojení, bude se splnění této míry také požadovat. Tento přístup by měl zamezit dlužníkům uměle snižovat jejich příjem pod jeho adekvátní hranici. Dlužník bude povinen každé tři měsíce předkládat zprávu  o svých příjmech, kdy soud bude zároveň v těchto intervalech posuzovat, zda dlužník dosahuje skutečně adekvátních příjmů a účelově je nesnižuje. Pokud dlužníkovi jeho příjem poklesne, bude jeho povinností soud informovat o tom, jaké konkrétní kroky činí k jeho navýšení. Jinými slovy dlužník bude povinen využívat svůj skutečný potenciál a to po celou dobu insolvenčního řízení, a tato skutečnost bude předmětem zkoumání soudu v pravidelných intervalech. S tím souvisí i nová povinnost správce předkládat ve stejném intervalu (3 měsíců) zprávu o plnění oddlužení.

Nutno říci, že na podobném principu funguje oddlužení již nyní, kdy dlužníkovi lze přiznat osvobození i tehdy, pokud požadovaných 30% nesplní, pokud bude zároveň prokázáno, že vyvinul maximální úsilí, které po něm lze spravedlivě požadovat. Splnil-li dlužník zmíněných 30%, pak platí vyvratitelná domněnka, že veškeré úsilí vyvinul. Tato domněnka bude pro nově zahájená insolvenční řízení již minulostí. Novela by pak měla věřitelům zaručit vyšší plnění v případech, kdy dlužník toto vyšší plnění může poskytnout vzhledem k dosaženému vzdělání, dosavadní praxi, regionu výkonu svého povolání a taktéž vzhledem ke svému zdravotnímu stavu. V budoucnu by tedy nemělo docházet k situacím, kdy si dlužník zajistí příjem přesně v té výši, aby nakonec splnil hraničních 30%, nikoliv více, ač by třeba fakticky byl schopen poskytnout svým věřitelům plnění vyšší.

Se zkoumáním skutečného potenciálu dlužníka pak souvisí i nově zavedená povinná součinnost zaměstnavatele s insolvenčním správcem, kdy dosud tato povinnost formulována nebyla. Povinni ovšem nebudou jen stávající zaměstnavatelé, ale i bývalý zaměstnavatelé, kteří dlužníka zaměstnávali v uplynulém roce. Napříště tedy bude více transparentní, zda dlužník účelově svůj příjem nesnížil z důvodu dosažení nižšího plnění věřitelům v rámci insolvence.

Dlužníkovi pro splnění podmínek oddlužení bude sloužit taktéž nově zavedený institut možnosti dobrovolného splácení z nezabavitelné částky příjmu nebo příjmů, které nelze postihnout výkonem rozhodnutí nebo exekucí. Dlužník bude mít vedle dosud často využívané darovací smlouvy možnost doplnit své příjmy i tímto způsobem a řádně plnit (a nakonec úspěšně splnit) podmínky oddlužení. Podmínkou bude písemný příslib dlužníka, který bude zahrnovat i prohlášení, že dlužník tímto plněním neohrožuje materiální existenci svou a osob, vůči nimž má vyživovací povinnost

Jaké další zásadní změny novela přináší?

„Zahlazení“ insolvence již po 3 letech od osvobození! Tato změna přináší dlužníkům ten benefit, že již po třech letech od soudem přiznaného osvobození nebude insolvenční řízení veřejně dostupné v insolvenčním rejstříku. Tato změna pravděpodobně dlužníkovi usnadní případné čerpání úvěrů a finančních půjček a ve světle zkoumání jeho bonity bude mít takový dlužník lepší „startovací pozici“ již po 3 letech, namísto dosavadních pěti let.

Opakované přerušení oddlužení až na jeden rok a možnost prodloužit splácení až o 18 měsíců při porušování povinností namísto okamžitého zrušení oddlužení. Porušení povinností dlužníka během oddlužení bylo dosud důvodem pro zrušení oddlužení. Dle novelizovaného znění zákona bude možné v těchto případech oddlužení prodloužit až o jeden rok (v mimořádných situacích až o rok a půl) namísto sankce zrušení oddlužení. Nejedná se o naprostou novinku, kdy dosud byl i tento postup možný v ojedinělých případech (např. ztráta příjmu, pracovní neschopnost, dlouhodobější zdravotní problémy) a rozhodoval o něm soud.

Složitější cesta k opakovanému oddlužení. Pokud dlužník oddlužení splní, může se o opakované oddlužení pokusit po 12 letech, namísto nynějších 10 let. V takovém případě bude muset podmínky oddlužení plnit po dobu 5 let, nikoliv po dobu 3 let, jak již bylo nastíněno shora.  

Lze shrnout, že se jedná o změny, které přístup k oddlužení zpřísní, nicméně naopak celkovou dobu splácení v rámci oddlužení výrazně zkrátí. Ač by se na první pohled mohlo zdát, že věřitelé získají v rámci insolvenčního řízení nižší plnění (v důsledku kratšího splácení), nemusí být toto pravdou. Dlužníci budou motivováni k získávání vyšších příjmů, jelikož nově bude využívání jejich skutečného potenciálu předmětem pravidelného zkoumání soudem. Bude proto naprosto zásadní, jak k této kontrole soudy přistoupí! Výše popsané změny se netýkají již běžících insolvenční řízení, ale pouze nově zahájených insolvenčních řízení po 1.10.2024. Z tohoto důvodu lze očekávat větší nárůst insolvenčních návrhů během letošního podzimu a zimy.

Mgr. Julie Poklopová, advokát

V posledních dnech se zvedla velká vlna solidarity v podobě pomoci obětem povodní, kterými byly zasaženy mnohá místa České republiky. Spousty dobrovolníků nabízí svou pomoc jak s úklidem následků povodní, tak nabízí pomoc finanční a materiální.

Oběti mimořádných událostí však mohou žádat o pomoc i stát, který jim na základě žádosti vyplatí mimořádnou dávku okamžité pomoci. Jedná se nevratnou částku až ve výši 72.900,- Kč na domácnost.

Komu je dávka určená?
Lidem, kteří jsou zasažení povodní a nemají finanční prostředky, aby si zabezpečili základní životní potřeby a první pomoc k odstranění důsledků této katastrofy.

Kde o ní žádat?
Lze žádat na kterémkoliv Úřadu práce, online nebo prostřednictvím mobilních týmů Úřadu práce, kteří vyrazili přímo na zasažená místa.

Jak o ní žádat?
O dávku okamžité pomoci musí být požádáno na formuláři k tomu určeném,  dále musejí být přiloženy fotografie škod, které povodeň způsobila a čestné prohlášení o sociálních a majetkových poměrech.

Následně příslušný úřad bezodkladně posoudí žádost a v případě, že žádost žadatele splňuje zákonné podmínky, je vyplacená dávka v konkrétní výši.

V rámci Evropské unie je již delší dobu běžné zavádět různé typy genderových kvót. Například v Norsku genderové kvóty platí od roku 2003. Česká republika je jednou z posledních zemí Evropské unie, která doposud nezavedla žádný typ genderových kvót. Česká republika je z tohoto důvodu terčem kritiky Evropské unie, neboť ve vedení velkých korporací je zastoupení žen pouze ve výši 21 %.

Nová legislativa implementující směrnici Evropské unie nově ukládá, aby bylo alespoň 40 % zástupců jednoho pohlaví v dozorčích a správních radách nebo aby v představenstvu a radách dohromady bylo minimálně 33 % osob méně zastoupeného pohlaví. Malé a střední podniky se však nemusí obávat nutnosti obměny složení vedení, jelikož se tato změna týká pouze velkých firem s 250 a více zaměstnanci, které mají roční obrat přes 50 milionů eur nebo aktiva přes 43 milionů eur.

Cílem této pozitivní diskriminace je zpřístupnění vedoucích pozic nejen ženám, ale i mužům. Nebude totiž možné, aby ani procento mužů ve vedoucích pozicích kleslo pod stanovenou hranici. V případě, že procento osob méně zastoupeného pohlaví klesne pod danou hranici, bude hrozit porušující společnosti sankce ve formě pokuty.

Co to ovšem znamená pro uchazeče o zaměstnání ve zmíněných vedoucích pozicích?

V případě, že společnost nedosahuje normou určeného procenta a vás jako osobu méně zastoupeného pohlaví na pozici nepřijmou, budete se moci bránit žalobou a žádat zadostiučinění včetně náhrady nemajetkové újmy v penězích. Firma by poté musela prokázat, že nepochybila.

Já se přiznávám, že s tímto typem pozitivní diskriminace se nedokážu zcela ztotožnit. Věřím, že schopná žena se mezi muži prosadí i bez zmíněných kvót. Osobně znám mnoho takových žen. Tímto názorem se ovšem nesnažím bagatelizovat závažnost problému neúměrného zastoupení žen ve vedení. Někdy se mi ovšem zdá, že je feminismus prosazován až příliš intenzivně, v tomto případě to může být na úkor plýtvání talentu mužů.

Věřím, že se naše společnost již dostatečným způsobem posunula a pohlaví nehraje při žádosti o práci zásadní roli. Novou právní úpravu je však nutno akceptovat již z toho důvodu, že Česká republika je vázána k implementaci směrnice Evropské unie. 

JUDr. Kristýna Pavlovičová, advokát

Ústavní soud nedávno vydal zásadní rozhodnutí sp. zn. Pl. ÚS 14/24 ze dne 28.5.2024, kterým otevřel cestu k širšímu odškodnění sekundárních obětí, například po nehodách.

Nový občanský zákoník se zabývá odškodňováním sekundárních obětí, tj. osob, jejichž příbuzní zemřeli či utrpěli zvlášť závažné ublížení na zdraví v § 2959 občanského zákoníku. Toto ustanovení upravuje odčinění tzv. duševních útrap formou peněžité náhrady vyvažující plně jejich utrpení a poskytuje sekundárně poškozené osobě alespoň nějakou právní ochranu rodinného a soukromého života. Nikoli však ochranu jejich zdraví.

Odškodnění fyzické či psychické újmy totiž dosud bylo doménou pouze primárních poškozených, jimž byla způsobená těžká či lehká újma na zdraví. Zmíněný nález Ústavního soudu tedy výrazně rozšiřuje výčet nároků, kterých se může domáhat sekundární oběť. Dosud totiž platilo podle rozsudku Nejvyššího soudu sp. zn. 25 Cdo 1835/2020 ze dne 13.5.2021, že zemře-li v důsledku škodní události více než jedna osoba blízká, projeví se to zpravidla ve zvýšení náhrady blízkému pozůstalému nad rámec pouhého součtu přiměřených peněžitých náhrad za ztrátu každé z usmrcených osob. Nalézací soudy se proto dosud zabývaly „pouhým“ zvýšením jediného jednorázového nároku na náhradu při usmrcení, bez ohledu na dopady tragické škodní události na zdraví pozůstalých.

Dle převratného nálezu Ústavního soudu sp. zn. Pl. ÚS 14/24 ze dne 28.5.2024 se však již příbuzný zemřelého nebo zraněného účastníka dopravní nehody může domoci nejen náhrady za duševní útrapy (tvořících tzv. nemajetkovou újmu za zásah do soukromého a rodinného života), ale rovněž i náhrady za ztrátu na výdělku po dobu pracovní neschopnosti a náhrady za ztrátu na výdělku při invaliditě, včetně účelně vynaložených nákladů spojených s léčením, za zásah do zdraví, bude-li vznik takových majetkových práv v příčinné souvislosti se škodní událostí, tj. v daném případě s dopravní nehodou.

Závěry Ústavního soudu vítám, neboť fatální dopad následků smrtelných dopravních nehod představuje obrovský nápor na psychiku pozůstalých. Zvláště pokud jde o rodinné příbuzné, kteří se zemřelými obětmi dopravní nehody udržovali velmi úzké vazby. Pro takové sekundární oběti není diagnostika psychického onemocnění ve formě posttraumatické stresové poruchy nijak výjimečná. Po nějakou dobu jsou takto postižené sekundární oběti doslova paralyzováni při běžném výkonu každodenních aktivit a jsou tak reálně dočasně vyřazeny z plnohodnotného zvládání pracovních povinností. O dopadu úmrtí osoby blízké do majetkové sféry pozůstalých tak nemůže být sebemenších pochyb. Omezit odškodnění takových poškozených výlučně nárokem na náhradu tzv. duševních útrap je jednoznačným porušením ústavních práv, jak správně uzavřel Ústavní soud. Ten mimo jiné v dané věci vytknul nalézacím soudům právní posouzení příčinné souvislosti mezi původní škodní událostí a enormním zásahem do zdraví stěžovatelky (pozůstalé babičky a tchýně zemřelých příbuzných) a uzavřel, že dopad do psychického zdraví osoby blízké lze v obdobných situacích považovat za očekávatelný a adekvátní.

Věřím, že shora specifikovaný nález Ústavního soudu posune dosavadní přístup obecných soudů při posuzování rozsahu odškodnění sekundárních obětí tragických dopravních nehod na úroveň odpovídající současným potřebám společnosti a přispěje ke zmírnění dopadů do života a zdraví pozůstalých.

Mgr. Michaela Lukášová Brynecká, advokátka

V nedávné době schválil Senát návrh novely zákona č. 111/2009 Sb., o základních registrech, která přispívá dalším dílkem k digitalizaci veřejné správy.

Tato novela zavádí tzv. Registr zastupování, který bude fungovat jako centralizovaný evidenční systém pro tvorbu a ukládání elektronických plných mocí pro účely zastupování před orgány státní správy. Do této databáze bude možné prostřednictvím ověření identity občana (pravděpodobně též i prostřednictvím bankovní identity) nahrát na předpřipraveném formuláři elektronickou plnou moc, ke které budou mít přístup všechny úřady, které si velice snadno ověří platnost a existenci dané plné moci v elektronické podobě. Tím zcela odpadne nutnost předkládání jednotlivých papírových plných mocí, jak tomu bylo doposud. Takto udělaná plná moc bude v systému evidována až do doby jejího odvolání či vypovězení. Dle dostupných informací bude možné udělit plnou pro konkrétní řízení nebo tzv. generální plnou moc pro veškeré zastupování.

Zpuštění registru je plánováno na červenec tohoto roku 2024. Praxe ukáže, jaká tato na první pohled převratná a pozitivní novinka skýtá úskalí, např. v případě selhání sytému nebo kybernetického útoku. Důležitá bude i přístupnost a jednoduchost ukládání plných mocí.

Dočkáme se skutečně konce klasických papírových plných mocí při jednání se státními úřady? Pokud vše bude fungovat tak jak má, čeká nás skutečně další zlomový krok v digitalizaci veřejné správy, která by měla přispět k usnadnění každodenního života většiny z nás.

Mgr. Adam Silovský, advokát

Digitalizace a elektronizace je dnes již běžnou součástí života. Kdy jste například naposledy platili v hotovosti? Doba se zrychluje a většina z nás zvládá držet tempo s rozšiřující se digitalizací a vnímá toto jako ulehčení každodenních povinností. Jak ale s výdobytky technologií žijí lidé, kteří si na tyto změny neumí nebo prostě jen nechtějí zvyknout?

Skupina 17 senátorů navrhla doplnění Listiny základních práv a svobod o právo být osvobozen od povinného využívání digitálních prostředků. Součástí tohoto nového práva má být zejména:

• právo každého znát svá práva a povinnosti a vykonávat je jemu dostupným a přístupným způsobem,
• nikdo nesmí být nucen vykonávat svá práva a povinnosti prostřednictvím elektronických sítí a uložišť nebo jiným podobným způsobem,
• možnost hradit své závazky či dostávat výplatu v platných bankovkách a mincích.

Cílem chystané právní úpravy má být ochrana menšiny, která z různých důvodů elektronizaci či jen některé její projevy odmítá. V odůvodnění navrhovatelé novely uvádějí, že platby v hotovosti zachovávají soukromí, a že nelze nikoho nutit k využívání mobilních telefonů, internetu a platebních karet. Odůvodnění dále podporuje skutečnost, že podobnou právní úpravu přijímají další evropské státy. Například právo platit v hotovosti loni v červnu uzákonilo Slovensko.

Na tomto místě se přiznám, že nejsem zrovna „technický typ“. Nicméně většinu projevů elektronizace a digitalizace vítám, protože mi umožňuje vyřizovat věci „od stolu“ a šetří mi čas. Avšak chápu, že jsou lidé, zejména senioři, pro které je svět internetu a mobilních telefonů složitý a nedůvěryhodný. Je ovšem otázkou, zda je nutné kvůli tomuto novelizovat ústavněprávní předpisy, a naopak by nepostačil obyčejný zákon.

Toto téma mi připomnělo výuku na základních školách, kdy tempo určuje nejpomalejší žák. Není podle mého názoru úplně žádoucí, aby tempo určovali nejpomalejší. Proto si umím představit, že menšině odmítající elektronizaci bude samozřejmě umožněno vyřídit si věci na úřadech, nicméně neumím si představit, že by kupříkladu soukromí obchodníci měli uloženou povinnost přijímat platby v hotovosti, pokud chtějí přijímat pouze platby bezhotovostní. V tomto by podle mého názoru mělo platit, že kdo nepřijme takovou podmínku, nemůže si platbu hotovostí vynucovat.

Stálá komise Senátu pro Ústavu a parlamentní procedury projednávání návrhu na doplnění Listiny základních práv a svobod nakonec přerušila. Chce nejdříve porovnat, zda a jak je navrhované právo platit v hotovosti nebo nebýt nucen k elektronickým úkonům upraveno v už platných zákonech, například v zákoně o ochraně spotřebitele. Také právní posudky, které si komise vyžádala, nedoporučili měnit Listinu základních práv a svobod.

A jaký je váš názor? Preferujete hotovostní platby, nebo platby bezhotovostní? Je pro Vás problém, pokud je možné platit pouze kartou? Vítáte možnost vyřizování občanských agent online?

JUDr. Kristýna Pavlovičová, advokátka

Naše advokátní kancelář se v praxi často zabývá ochranou osobnostních práv. Často se jedná o ochranu osobnostních práv zcela neznámých osob, které se dostaly do hledáčku bulváru. Pokud není osoba veřejně činná, a přesto se nezaslouženě stane terčem veřejného zájmu, je v kontextu předchozí rozhodovací praxe soudů nutno toto reflektovat a považovat zásah do osobnostních práv takové osoby za intenzivnější.

Dalším poměrně častým případem je, že je zasaženo do osobnostních práv osoby, která sice je veřejně známá, nicméně o pozornost bulváru nikterak neusiluje a tato jí nikterak neprospívá. I takovými případy se již v minulosti zabývaly mnohokrát soudy. Ústavní soud k tomuto například v nálezu ze dne 15.03.2005, sp. zn.  I. ÚS 367/03, konstatoval, že „osoby veřejně činné, tedy politici, veřejní činitelé, mediální hvězdy aj. musí akceptovat větší míru veřejné kritiky než jiní občané.“

Nejvyšší soud České republiky se ve svém rozsudku ze dne 31.01.2024, č.j. 25 Cdo 3332/2022-685, zabýval ale poměrně nestandardním případem, kdy se ochrany osobnosti domáhala osoba, která pozornost bulváru vůči své osobě aktivně přiživovala. Nejvyšší soud v tomto rozsudku dovodil, že v případech, kdy dochází ke střetu práva na svobodu projevu s právem na ochranu osobnosti, je předchozí chování dotčené osoby významným kritériem, které může mít vliv na přiznání náhrady za zásah do osobnostních práv, resp. na výši této náhrady.

Konkrétně k tomuto Nejvyšší soud uvedl: „Sama publikovala řadu podrobností ze svého soukromí, záměrně mediální případy vyvolávala nebo přiživovala a chovala se kontroverzním způsobem, aby k sobě přilákala pozornost. Nesnažila se tímto způsobem vyvolat debatu o otázkách veřejného zájmu, nýbrž sledovala především vlastní prospěch, ať finanční, tak reputační. I když to samo o sobě zpravidla nestačí pro úplné odepření ochrany před případným zásahem do osobnostních práv, byl-li by formou či obsahem nepřiměřený, je na druhou stranu míra naplnění tohoto kritéria významným argumentem ve prospěch svobody projevu dovolatelky a potažmo i pro stanovení výše náhrady za ta mediální sdělení, která už míru oprávněnosti překročila.“   

Nejvyšší soud tedy výše uvedeným rozsudkem zrušil předchozí rozhodnutí soudů obecných soudů, kterým byla přiznána náhrada nemajetkové újmy za zásah do osobnostních práv, a vrátil věc k dalšímu řízení, kde budou muset obecné soudy při vyměření výše náhrady nemajetkové újmy zohlednit, že žalobkyně šla bulvární pozornosti vstříc.

Zcela se ztotožňuji s rozhodnutím Nejvyššího soudu. Závěry z citovaného rozsudku se mi jeví jako zcela logické, neboť vyvolává-li někdo úmyslně vůči své osobě mediální pozornost, nemůže následně za tuto pozornost požadovat náhradu za zásah do osobnostních práv. Nelze samozřejmě bezbřeze tolerovat chování bulváru, a i osoba bažící po pozornosti samozřejmě má osobnostní práva. Avšak promítnutí předchozího chování dotčené osoby ve vztahu k výpočtu náhrady nemajetkové újmy se mi jeví jako kritériem zcela spravedlivé.

JUDr. Kristýna Pavlovičová, advokát

Žalobce žalobou podanou v roce 2018 požadoval možnost dobrovolného ukončení života, přičemž odvozoval svůj nárok na dobrovolné ukončení života z Listiny základních práv a svobod s argumentací, že právo na zachování lidské důstojnosti zahrnuje i právo na důstojnou smrt. Domáhal se (na základě jeho výslovné a dobrovolné žádosti) podání smrtícího prostředku lékařem, jehož účelem bude ukončení jeho života. Muž uváděl, že dál nechce žít, a to mimo jiné kvůli svému zdravotnímu stavu, bolestem a nedobré prognóze. Nejvyšší soud nedávno zamítl dovolání tohoto muže se závěrem, že stát by měl chránit hodnotu života jednotlivce i proti vůli jeho samotného, když pouhým odkazem na Listinu základních práv a svobod není možné povolit eutanázii.

Předmětné rozhodnutí v plném rozsahu koresponduje s aktuální právní úpravou v České republice, která úmyslné usmrcení jiné osoby hodnotí jako trestněprávní jednání, ať už přísnější právní kvalifikací, tj. trestným činem vraždy s vyšší trestní sazbou, případně jako trestní čin zabití, u něhož je pachatel jednající v silném rozrušení (např. z jiného omluvitelného hnutí mysli) ohrožen mírnější trestní sazbou. V roce 2004 byl dokonce Poslaneckou sněmovnou přijat návrh novely trestního zákona č. 140/1961 Sb., zakotvující skutkovou podstatu nového trestného činu „usmrcení na žádost“ s mírnějším trestním postihem. V roce 2006 byl ovšem tento návrh zamítnut Senátem.

Právo na život představuje základní právo zakotvené v Listině základních práv a svobod (dále jen „LZPS“), a to konkrétně v čl. 6 LZPS. V čem lze do jisté míry pochopit shora popsanou argumentaci žalobce je právě čl. 6 odst. 4 LZPS, podle kterého porušením práv není, jestliže byl někdo zbaven života v souvislosti s jednáním, které podle zákona není trestné.

Listina základních práv a svobod do budoucna umožňuje přijetí zákona o eutanázii, resp. zákona o důstojné smrti, jak se o jeho prosazení zatím neúspěšně pokoušelo mnoho předkladatelů, nicméně aktuálně takovýto zákon v našem právním řádu absentuje, a ještě zřejmě dlouho absentovat bude.

Důvodů, proč k přijetí zákona o důstojné smrti dosud nedošlo, je celá řada. Od formulačních nepřesností a vůbec samotného vymezení okruhu osob, které by splňovaly zákonné podmínky pro tzv. aktivní eutanázii za součinnosti lékaře, přes vymezení odpovědnosti lékaře v případě překročení podmínek zákona až po samotnou fázi přezkumu zamýšleného postupu případnou komisí zřízenou ministerstvem.

Rozhodnutí Nejvyššího soudu plně koresponduje i s rozhodovací praxí Evropského soudu pro lidská práva (dále jen „ESLP“).

Zmínit lze např. poměrně známé rozhodnutí Pretty vs. Spojené království (ze dne 29.4.2002):

Paní Diane Pretty ve 43 letech onemocněla progresivním neurodegenerativním onemocněním motorických buněk v CNS spojeným s postupným ochabováním svalů nejen končetin. Žádná léčba není schopna rozvoji onemocnění zabránit, když ke smrti dochází v důsledku slabosti dýchacích svalů, svalů kontrolujících mluvení a polykání a pneumonii. V době rozhodování ESLP byla stěžovatelka ochrnuta od krku dolů, vyživována hadičkou, bez schopnosti srozumitelně mluvit, ale intelekt a schopnost rozhodování zůstaly nedotčeny. Pomalé umírání je spojené se ztrátou důstojnosti, proto se obrátila na soud se žádostí, aby jí bylo umožněno kontrolovat, jak a kdy zemře.

Ve Spojeném království je sebevražda legální, ale bez pomoci druhé osoby (manžela pacientky), který by byl trestně odpovědný za pomoc k sebevraždě, by ji pacientka nemohla vykonat. Advokát pacientky proto požádal prokuraturu o záruku, že manžel pacientky nebude stíhán, pokud jí bude nápomocen. Prokuratura a soudy všech stupňů toto odmítly.

Stěžovatelka se proto obrátila na ESLP a tvrdila, že byla diskriminována v užívání práv tím, že vnitrostátní právo dovoluje tělesně nepostiženým osobám, aby spáchaly sebevraždu, avšak tělesně neschopné osobě brání, aby při spáchání sebevraždy přijala pomoc.

Podle Čl. 2 Úmluvy: Právo každého na život je chráněno zákonem. Nelze jej ovšem podle závěru ESLP vykládat jako právo zemřít, tj. právo zvolit si smrt spíše než život. Tento článek Úmluvy tedy podle ESLP porušen nebyl.

Podle Čl. 14 Úmluvy: Užívání práv a svobod musí být zajištěno bez diskriminace založené na jakémkoli důvodu, jako je pohlaví, rasa…. Ani porušení tohoto článku Úmluvy dle ESLP shledáno nebylo. Zakotvení výjimky pro osoby nezpůsobilé samy spáchat sebevraždu by závažně podkopalo ochranu života a zvýšilo riziko zneužití.

V rozhodnutí Lambert vs. Francie (ze dne 5.6.2015) pak ale ESLP došel k závěru, že účelem ukončení umělé výživy není usmrtit pacienta, nýbrž pouze ponechání volného prostoru samotné nemoci, která bude příčinou smrti. Ukončení vyživování proto nelze považovat za ,,úmyslné zbavení života“ ve smyslu čl. 2 Úmluvy.  V oblasti procesu rozhodování o ukončení umělé výživy dle ESLP tak státy mají prostor pro uvážení a je tedy na vnitrostátní legislativě, zda problematiku upraví či nikoli, popř. jakým způsobem.

Etický kodex ČLK a Doporučení představenstva ČLK č. 1/2010 týkající se péče o pacienty v terminálním stádiu nemoci, stanovují, že eutanázie a asistovaná sebevražda jsou nepřípustné a trestné, ve shodě s citovanými závěry obou rozhodnutí ESLP.

Dle § 2 odst. 7 Etického kodexu ale platí, že lékař u nevyléčitelně nemocných a umírajících účinně tiší bolest, šetří lidskou důstojnost a mírní utrpení. Vůči neodvratitelné a bezprostředně očekávané smrti však nemá být cílem lékařova jednání prodlužovat život za každou cenu.

Doporučení představenstva ČLK je udržovat život, nikoli prodlužovat umírání. Zahájení nebo pokračování jakéhokoliv léčebného postupu, který není odborně odůvodněný, kde neexistuje racionální předpoklad jeho příznivého účinku na celkový průběh onemocnění a kde rizika komplikací, strádání, útrap a bolesti převažují nad reálným klinickým přínosem zvoleného postupu, je v rozporu s etickými principy medicíny a Chartou práv umírajících.

Ze všech důvodů popsaných výše proto není závěr Nejvyššího soudu, který zamítl dovolání muže, jenž se domáhal eutanazie v ČR, nijak překvapivým a nezbývá než čekat na zákonnou úpravu eutanazie.

Mgr. Michaela Lukášová Brynecká, advokátka

Nejvyšší správní soud se v rámci svého rozsudku uveřejněného pod č.j. 4 As 102/2023-25 zabýval problematikou, která byla poměrně často předmětem sváru mezi „automobilisty“ a „cyklisty“. Nyní je již vše jasné.

Nejvyšší správní soud posuzoval, zda cyklista může jet po silnici i v místech, kde je souběžně s vozovkou (resp. silniční pozemní komunikací) vedena stezka pro chodce a cyklisty. Konkrétním meritem věci bylo uložení pokuty mladistvému cyklistovi, který nevyužil stezku pro chodce a cyklisty, čímž měl porušit povinnosti uložené mu zákonem o provozu na pozemních komunikacích.

Stíhaný cyklista se v rámci své kasační stížnosti bránil mimo jiné argumentačně tak, že objížděl překážku (ženu se psem na dlouhém vodíku, kdy se nedalo předpokládat, jakým způsobem pes zareaguje), a dále tím, že se nacházel na komunikaci, která nebyla opatřena dopravní značkou, jenž by vjezd cyklistům zakazovala. Stěžovatel byl tak přesvědčen, že jeho jednání neneslo znaky přestupku.

Nejvyšší správní soud stížnosti daného cyklisty zcela vyhověl, když konstatoval, že: „Není-li pozemní komunikace označena dopravní značkou Zákaz vjezdu jízdních kol, může ji cyklista využít i za situace, kdy se v blízkosti nachází stezka pro chodce a cyklisty. Dle názoru soudu totiž ze zákona o silničním provozu nevyplývá povinnost pro cyklisty zůstat za všech okolností na vyznačené stezce pro cyklisty a chodce“.

Výše zmíněný názor Nejvyššího správního soudu podporuji, jelikož cyklisté jsou plnohodnotnými účastníky silničního provozu, nikoli pouze účastníky trpěnými, které je třeba z pozemních komunikací vymístit. Je potřeba zmínit, že i samotné používání stezky pro chodce a cyklisty je spojeno s určitými riziky. V mnoha případech se totiž jedná o komunikace hojně užívané chodci, kde hrozí zvýšené riziko kolize chodců a cyklistů, a to i v případě stezky dělené. Považuji proto za zcela žádoucí, aby samotní cyklisté měli možnost volby podle konkrétních místních podmínek, stavu komunikace, frekvence provozu, rychlosti jízdy apod., zda použijí stezku pro chodce a cyklisty, nebo pozemní silniční komunikaci spolu s auty. Cyklista je plnoprávným účastníkem silničního provozu a náleží mu tak veškerá práva a povinnosti z toho vyplývající. Je pak na příslušných orgánech, aby vyhodnotili, zda daná komunikace neumožňuje bezpečné soužití cyklisty a automobilů a cyklistům vjezd na takovou komunikaci případně výslovně zakázali.

Na druhou stranu i cyklista, jakožto plnohodnotný účastník silničního provozu, si musí počínat ohleduplně s dostatečnou mírou předvídavosti tak, aby byl schopen vyhodnotit nejen bezpečnost své jízdy, ale i to, co svou jízdou může způsobit ostatním – chodcům nebo automobilům.

                                                                        Mgr. Adam Silovský, advokát

V oblasti realitního obchodu se často setkáváme s různými formami smluv, které upravují práva a povinnosti mezi zájemcem o koupi nemovitosti a realitní kanceláří. Mezi tyto smlouvy patří také tzv. realitní smlouvy, které mohou být základem pro následný prodej nebo pronájem nemovitosti. Nedávno se Nejvyšší soud České republiky vyjádřil k otázce, zda může realitní kancelář požadovat po zájemci o koupi nemovitosti smluvní pokutu v případě, že nedojde k uzavření realitní smlouvy s prodávajícím (resp. například kupní či nájemní smlouvy).

Nejvyšší soud ČR v rozsudku ze dne 20.06.2023, pod č. j. 33 Cdo 1507/2022-115, zamítl dovolání žalované společnosti, jako realitního zprostředkovatele, který uzavřel tzv. rezervační smlouvu s prodávajícím a se zájemci o koupi nemovitosti. I přes vážný zájem zájemce k uzavření kupní smlouvy s prodávajícím nakonec nedošlo, neboť realitní kancelář nezajistila zápis předmětné nemovitosti do katastru nemovitostí a nevyřešila problém s chybějícími přípojkami a s přístupovou cestou.

Zájemci se následně u Obvodního soudu pro Prahu 9 domáhali vrácení rezervačního poplatku, neboť realitní kancelář si rezervační poplatek ponechala jako smluvní pokutu za to, že nedošlo k uzavření smlouvy.

V rozhodnutí Nejvyšší soud ČR objasňuje, že požadování smluvní pokuty ze strany realitní kanceláře za nedodržení smluvního závazku uzavřít realitní smlouvu není v souladu s platnými právními předpisy. Realitní kancelář může požadovat provizi za úspěšné zprostředkování, avšak nemůže žádat smluvní pokutu za neuzavření realitní smlouvy.

Nejvyšší soud ČR se především zabýval otázkou, zda zákon o realitním zprostředkování dopadá na trojstrannou rezervační smlouvu a dospěl k názoru, že posuzovaná smlouva je smlouvou o realitním zprostředkování a podléhá úpravě předmětného zákona, a to včetně ustanovení § 14, podle něhož „nelze uložit zájemci, který je spotřebitelem, povinnost uzavřít realitní smlouvu nebo smlouvu o uzavření budoucí realitní smlouvy“. Nejvyšší soud ČR tak zdůrazňuje, že smluvní pokuta může být sjednána pouze pro osoby ve vzájemném postavení věřitele a dlužníka hlavního závazku; jinak řečeno k uzavření budoucí smlouvy se mohou zavázat pouze účastníci smlouvy, která má být v budoucnu uzavřena.

Dalším důležitým aspektem rozhodnutí je potvrzení práva zájemce na svobodné rozhodnutí o uzavření smlouvy. Nejvyšší soud ČR klade důraz na svobodu volby a práva zájemce rozhodnout se nedokončit transakci. Soud poznamenal, že dotyčné ustanovení je reakcí zákonodárce na praxi realitních zprostředkovatelů, kteří se obdobné povinnosti snaží ve smlouvách uvádět, přestože to odporuje povaze zprostředkovatelských smluv.  

V Praze dne 21. 12. 2023

                                                                       Mgr. Adam Silovský, advokát

Dovolujeme si sdílet, že Ministerstvo spravedlnosti dne 20.09.2023 zveřejnilo na webu justice.cz omluvu Ing. Martinu Dvořákovi za nezákonný postup orgánů činných v trestním řízení, ve které se Ing. Martinu Dvořákovi  omlouvá za nezákonné trestní stíhání a za nemajetkovou újmu, která mu nezákonným trestním stíháním vznikla a za těžko odčinitelné následky, ke kterým v důsledku nezákonného trestního stíhání došlo v jeho osobním, profesním a společenském životě.

Jsme potěšeni, že se naší advokátní kanceláři podařilo zajistit pro Ing. Martina Dvořáka morální satisfakci za nezákonný postup OČTŘ, a že ze strany Ministerstva spravedlnosti došlo k uznání, že v důsledku tohoto nezákonného postupu vznikly našemu klientovi těžko odčinitelné následky. Celý text omluvy ministerstva je uveřejněn zde: https://justice.cz/?clanek=omluva-ing-martinu-dvorakovi