S ohledem na skutečnost, že tomu je více než rok, co vstoupilo v účinnost Nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) 2016/679 ze dne 27. dubna 2016 o ochraně fyzických osob a v souvislosti se zpracováním osobních údajů a o volném pohybu těchto údajů… (dále jen také jako „ Nařízení GDPR“) považujeme za nutné stručně zhodnotit jeho dosavadní přínos a snahy zákonodárců o promítnutí problematiky GDPR do našeho vnitrostátního právního řádu.

Jednou z nejdiskutovanějších oblastí nové úpravy ochrany osobní údajů tak byla (stále je…) povinnost jmenování pověřence pro ochranu osobních údajů tzv. DPO („Data Protection Officer“). Jmenování resp. ustanovení této nové funkce povolané k výkonu správy ochrany osobních údajů tak postihuje de facto:

1. veškeré orgány veřejné moci, jakož i dle návrhu nového zákona o zpracování osobních údajů orgány zřízené zákonem, které plní zákonem stanovené úkoly;
2. správce či zpracovatele, jejichž hlavní činnosti spočívají v operacích zpracování, které kvůli své povaze, svému rozsahu/svým účelům vyžadují rozsáhlé pravidelné a systematické monitorování subjektů údajů (např. mobilní operátoři, poskytovatelé finančních služeb apod.),
3. hlavní činnosti správce či zpracovatele spočívají v rozsáhlém zpracování zvláštních kategorií osobních údajů (např. poskytovatelé zdravotních služeb).

V současné době však není žádnou výjimkou, že pozici DPO zřizují i jiné podnikatelské subjekty k podpoře vlastní tzv. Corporate Governance (či jako součást stávajícího Compliance programu), což odráží i stanovisko Úřadu pro ochranu osobních údajů, které do druhé poloviny roku 2018 obdrželo téměř 16 500 oznámení o jmenování DPO. Avšak i v těchto případech dochází ze strany správců/zpracovatelů k častým pochybením, kdy např. DPO oznamuje své jmenování úřadu sám, ačkoliv tuto oznamovací povinnost GDPR stanovuje přímo správci či zpracovateli, které v mnoha případech zastupují převážně jejich statutární zástupci (jednateli či členy představenstva). V mnoha případech pak také dochází k ustanovení DPO v podobě externě působících odborníků, kterými mohou být mimo jiné i advokáti, kteří se problematice ochrany osobních údajů ve své praxi věnují. Tato varianta pak pro správce a zpracovatele představuje nejen ušetření vlastních personálních nákladů, ale i záruku kvalitní služby a celkového ulehčení administrativy spojené s touto problematikou.

Dalším nepřesným pochopením problematiky GDPR v běžné obchodní praxi bývá i neustále se opakující vyžadování souhlasu se zpracováním osobních údajů v případech, kdy je pro zpracování osobních údajů dán jiný právní důvod (např. oprávněný zájem správce, plnění právní (smluvní) povinnosti či veřejný zájem), což ve svém důsledku může vést k porušení jedné ze základních zásad GDPR v podobě transparentnosti poskytovaných informací, jakožto jednoho z elementárních práv subjektů údajů. V každém sběru či samotném zpracování osobních údajů je tak potřeb pečlivě zvážit jaký právní titul (důvod) se k té dané operaci vztahuje a subjekty údajů řádně informovat a poučit o jejich právech. Porušení těchto zásad pak může vést k samotnému postihu správce/zpracovatele ze strany dozorujícího Úřadu pro ochranu osobních údajů.

V naší advokátní praxi jsme se pak rovněž velmi často setkávali i s problémy souvisejícími se zpracovatelskými smlouvami uzavíranými mezi správci a zpracovateli dle čl. 28 Nařízení GDPR, jejichž hlavním nedostatkem bylo nesprávné vymezení pozice správce a zpracovatele a z toho plynoucích práv a povinností zaměřených na náležité technicko-organizační opatření pro ochranu osobních údajů zpracováním dotčených subjektů údajů. Mnoho podnikatelských subjektů si i v tuto chvíli neuvědomuje, že v případě kdy pro ně jakožto správce zpracovává či jinak obstarává osobní údaje jiný subjekt, je potřeba mít s takovýmto zpracovatelem uzavřenou písemnou smlouvu o zpracování osobních údajů, která bude splňovat Nařízením stanovené náležitosti, což má ve své podstatě pro správce enormní význam i ve vztahu k případným regresním nárokům za pochybení způsobená samotného zpracovatele.

Dalšími „omyly“ o GDPR, jenž jsou zveřejněny i na webových stránkách samotného Úřadu pro ochranu osobních údajů je např. to, že nově hrozím správcům a zpracovatelům pokuty dle jejich obraty až co do výše 4 % z ročního obratu či do výše 20.000.000 EUR. Tyto sankce sice Nařízení GDPR  připouští, ale rovněž i dává členským státům možnost tyto správní pokuty (sankce) regulovat. V našem právním prostředí je tato problematika nově upravena zákonem č. 110/2019 Sb., o zpracování osobních údajů, který počítá s pokutami max. do výše 10.000.000,- Kč, když rekordní pokuta udělená Úřadem pro ochranu osobních údajů činila částku ve výši 4.250.000,- Kč, kterou byla postižena obchodní společnost X. Y. za šíření nevyžádaných obchodních sdělení. Tato skutečnost však nemění nic na tom, že ÚOOÚ praktikuje rozsáhlou kontrolní činnost zaměřenou na dodržování pravidel stanovených Nařízením GDPR a zákonem na ochranu osobních údajů, kdy nepříznivým výstupem této kontrolní činnosti může být nejen uložení správní sankce, ale riziko pro správce či zpracovatele v podobě narušení jejich dobré reputace, která je v současném konkurenčním obchodním prostředí velice ceněným atributem.

Vzhledem ke všem shora uvedeným skutečnostem je tak zcela zřejmé, že konsekvence a aplikace samotného Nařízení GDPR v kooperaci s novým zákonem č. 110/2019 Sb., o zpracování osobních údajů (který v mnoha případech kopíruje samotnou dikci Nařízení GDPR) činí mnoho správcům a zpracovatelům osobních údajů stále nemalé potíže, které ve svém důsledku mohou zapříčinit nejen jejich správněprávní postih, ale v nejkrajnějších případech i postih trestněprávní, neboť neoprávněné nakládání s osobními údaji může naplnit i skutkovou podstatu trestného činu dle ust. § 180 TZ – právě v podobě neoprávněného nakládání s osobními údaji. Pro mnoho moderně smýšlejících podnikatelských subjektů tak zůstává stále velkou výzvou propojení ochrany osobních údajů dle současného Nařízení GDPR a zákona o zpracování osobních údajů s ostatními prostředky tzv. Compliance programů za účelem jejich robustnosti proti neustále narůstajícímu administrativněprávnímu zatížení jejich podnikatelské činnosti, neboť jen tak bude možné dostát bezbřehým nástrahám pravidel ochrany osobních údajů a potencionální trestní odpovědnosti a to i dle dikce zákona č. 418/2012 Sb., o trestní odpovědnosti právnických osob a řízení proti nim.

Naše Advokátní kancelář Pečený, Fučík, Langer se tak dlouhodobě problematikou ochrany osobních údajů jakož i tvorbou proporcionálních Compliance programů zabývá a náš tým erudovaných odborníků je plně ochoten a připraven poskytnout Vám v těchto oblastech právní služby na co možná nejvyšší úrovni.

V Praze dne 9. září 2019                                      Advokátní kancelář Pečený, Fučík, Langer

                                                                                   Mgr. Adam Silovský, advokát

Velmi otevřený rozhovor s Ivanem Langerem, partnerem advokátní kanceláře Pečený, Fučík, Langer. O trestní odpovědnosti právnických osob a vzrůstající zvůli státu.

Rozhovor byl publikován v časopise Be the Best, který patří do portfolia vydavatelství COT media.

Že Nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) 2016/679 ze dne 27. dubna 2016 o ochraně fyzických osob v souvislosti se zpracováním osobních údajů a o volném pohybu těchto údajů a o zrušení směrnice 95/46/ES (dále také jen “GDPR”) vstoupilo v účinnost dne 25.5.2018, není již žádnou novinkou. Málokdo však ví, jaké změny po tomto datu v praxi skutečně nastaly, jakých prohřešků a nepřesností se správci osobních údajů dopouštěly a nadále někteří dopouští.

Dnes, 25. května 2018, se stává účinné toliko diskutované a mnohdy obávané Nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) 2016/679 ze dne 27. dubna 2016, o ochraně fyzických osob v souvislosti se zpracováním osobních údajů a o volném pohybu těchto údajů a o zrušení směrnice 95/46/ES (obecné nařízení o ochraně osobních údajů, dále také jen „nařízení“).

Již nějakou dobu se nacházíme v roce 2018, a je tak nejvyšší čas zrekapitulovat, jaký vliv a skutečný význam měla novela zákona č. 418/2011 Sb., o trestní odpovědnosti právnických osob a řízení proti nim, provedená zákonem č. 183/2016. Jelikož účinnost této novely, jež podstatným způsobem rozšířila počet skutkových podstat trestných činů přičitatelných právnickým osobám, je datována ke konci roku 2016, tak právě rok 2017 nám mohl naznačit, zda tato změna vedla k opravdovému zvýšení rizika možného postihu právnických osob.

Aktuální článek na portálu www.epravo.cz, který se zabývá problematikou vyvinění právnické osoby a jeho dokazování v řízení o trestní odpovědnosti právnických osob.

Ministerstvo vnitra ČR v minulém měsíci vydalo Metodické doporučení k činnosti obcí k organizačně-technickému zabezpečení funkce pověřence pro ochranu osobních údajů podle obecného nařízení o ochraně osobních údajů v podmínkách obcí (podle právního stavu k 10. srpnu 2017). Vzhledem k aktuálnosti tohoto tématu a skutečnosti, že obce doposud nezačaly implementovat pravidla pro jmenování pověřence, zde shrneme základní praktické informace, které toto metodické doporučení obsahuje.

V současné době se v médiích stále častěji vyskytují případy související s problematikou trestného činu dotačního podvodu dle § 212 trestního zákoníku, který ve svém prvním odstavci říká: „Kdo v žádosti o poskytnutí dotace, subvence nebo návratné finanční výpomoci nebo příspěvku uvede nepravdivé nebo hrubě zkreslené údaje nebo podstatné údaje zamlčí, bude potrestán odnětím svobody až na dvě léta nebo zákazem činnosti.“

Advokátní kancelář Pečený, Fučík, Langer přijme advokátního koncipienta/advokátní koncipientku

Advokátní kancelář Pečený, Fučík, Langer příjme pro svou pobočku v Olomouci advokátního koncipienta/advokátní koncipientku.

Právě dnes (1.11.2016) nabývá účinnosti dlouho diskutovaný a několikrát odložený zákon č. 254/2016 Sb., který mění zákonné opatření Senátu č. 340/2013 Sb., o dani z nabytí nemovitých věcí. Změna se dotkne tedy každého, kdo uvažuje či již uzavírá kupní smlouvu na nemovitost. Změna se dokonce týká i toho, kdo již takovou smlouvu uzavřel, ale zatím nepodal návrh na vklad do katastru nemovitostí! Na některé změny upozorňuje článek níže.

Není žádnou novinkou, že orgány EU kladou čím dál větší důraz na transparentnost vlastnictví, což si žádá zavedení nových pravidel, zpřísnění již těch fungujících, přijetí nových zákonů, či novelizace těch stávajících. Pravidla proti legalizaci výnosů z trestné činnosti a financování terorismu jsou jednou z oblastí, která své požadavky neustále zpřísňuje. Poslanecká sněmovna ČR schválila dne 7.9.2016 novelu, která implementuje do zákona č. 253/2008 Sb., o některých opatřeních proti legalizaci výnosů z trestné činnosti a financování terorismu, směrnici Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 2015/849.

Každý z nás se s tím určitě setkal. Vlastníme doma věc, kterou již nepotřebujeme (i když si můžeme tisíckrát říkat, co kdybychom ji ještě někdy mohli využít...) nebo jsme si pořídili novou a ta původní je najednou nějak navíc. Můžeme to ale vzít i z druhé strany. Chceme si koupit nějakou věc, avšak s ohledem například na pořizovací náklady se rozmýšlíme, zda nám nebude stačit starší a již někým používaná.

V současné době lze i prostřednictvím internetové inzerce prodat nebo koupit snad úplně vše. Od elektroniky, oblečení, sportovní vybavení, nábytek až po automobily. Co když ale má koupená použitá věc vady. Jaké má pak kupující nároky?

Nejvyšší soud České republiky rozhodnutím sp.zn. 29 ICdo 19/2015, ze dne 2016, judikoval zásadní právní názor, že dle ustanovení § 403 odst. 1 obch.zák. promlčecí doba neběží bez ohledu na skutečnost, zda bylo rozhodčí řízení zahájeno na základě platné či neplatné rozhodčí doložky. Stejné stanovisko je pak zapotřebí zaujmout i v případě, že se jedná o právní případ posuzovaný dle nové právní úpravy (účinné od 1.1.2014) dle ustanovení § 648 a § 3017 občanského zákoníku.

Autorským dílem se v souladu s tzv. generální klauzulí dle autorského zákona rozumí dílo vědecké a dílo umělecké včetně jeho tvůrčího vyjádření, které je jedinečným výsledkem tvůrčí, resp. duševní činnosti autora (fyzické osoby) a je vyjádřeno v jakékoli objektivně vnímatelné podobě. Za autorské dílo se považuje též počítačový program, je-li původní v tom smyslu, že je autorovým vlastním duševním výtvorem. Jednou ze složek autorských práv, jsou práva majetková, spočívají v tom, že autor má právo své dílo užít v původní nebo jiným zpracované či jinak změněné podobě a udělit jiné osobě smlouvou oprávnění k výkonu tohoto práva (tj. tzv. licenci). Jiná osoba může dílo užít bez udělení takového oprávnění pouze v taxativně uvedených případech stanovených autorským zákonem, což je například užití pro osobní potřebu fyzické osoby, jehož účelem není dosažení přímého nebo nepřímého hospodářského nebo obchodního prospěchu. Autorský zákon ovšem v tomto případě stanovuje zásadní výjimku, když uvádí, že užitím dle autorského zákona je vždy užití počítačového programu či elektronické databáze i pro osobní potřebu fyzické osoby či vlastní vnitřní potřebu právnické osoby nebo podnikající fyzické osoby včetně zhotovení rozmnoženiny takových děl i pro takovou potřebu. Obdobným způsobem jsou samozřejmě chráněna i práva související s právem autorským, a to zejména právo výkonného umělce k jeho uměleckému výkonu, právo výrobce zvukového záznamu k jeho záznamu a právo výrobce zvukově obrazového záznamu k jeho záznamu.

Léto je v plném proudu a stejně tak realizované zájezdy zákazníků. Pokud pořadatel neplní své povinnosti ze smlouvy o zájezdu a plnění z této smlouvy má vady, zákazník by se měl snažit věc aktivně řešit a zajistit dostatek důkazních prostředků, aby pro případ neúspěšného mimosoudního řešení reklamace mohl úspěšně uplatnit své nároky u soudu.

Letecká doprava není vždy bezchybná, a to platí o to více v čase dovolených, kdy je zpravidla přepravováno větší množství cestujících a jejich zavazadel. Zákazníci aerolinek určitě zažili ztrátu nebo poškození svého zavazadla, snížení cestovní třídy, přesměrování letu na jiné letiště nebo úplné znemožnění dopravy do své vysněné destinace v podobě odepření nástupu na palubu letadla nebo dokonce zrušeného letu. Často jsou však v praxi opomíjeny právní nároky v případě „pouhého" zpožděného letu, kterým se budeme ve stručnosti věnovat.

Na základě svého nedávného rozhodnutí, které bylo vydáno dne 27.5.2015 pod sp. zn. 29 NSČR 41/2015, dospěl Nejvyšší soud ČR k závěru, že skutečnost, že vedle insolvenčního rejstříku je veřejnosti nabízena i webová služba insolvenčního rejstříku (přičemž webová služba insolvenčního rejstříku poskytuje podobné informace jako insolvenční rejstřík, avšak přizpůsobené pro automatickou strojovou komunikaci) a s tím související možnost disproporcí mezi správnými údaji poskytovanými v insolvenčním rejstříku a chybnými údaji poskytovanými webovou službou, neznamená, že by pro počátek běhu lhůty k přihlášení pohledávky do insolvenčního řízení byl rozhodný nesprávný údaj webové služby.

Nejvyšší soud ČR se ve svém nedávném usnesení č. j. 29 Cdo 880/2015 ze dne 30.9.2015 přiklonil na stranu dovolatelky a rozhodl o tom, že rozhodnutí soudu prvního stupně a následně i potvrzující rozhodnutí soudu odvolacího, na základě kterých soudy zamítly návrh dovolatelky na zápis člena statutárního orgánu pověřeného právním jednání vůči zaměstnancům podle § 164 odst. 3 občanského zákoníku (dále jen „ObčZ") do obchodního rejstříku, se ruší.

Ústavní soud nálezem ze dne 8.6.2015 sp. zn. IV. ÚS 402/15 shrnul své již dříve vyslovené judikaturní závěry, že i podle úpravy účinné do 31.12.2013 bylo možné nabýt vlastnické právo k nemovitosti evidované v katastru nemovitostí od nevlastníka, a to na základě dobré víry nabyvatele v zápis v katastru nemovitostí.