Změna moderace smluvní pokuty

Začátkem tohoto roku se velký senát Nejvyššího soudu České republiky odklonil od své dosavadní a ustálené rozhodovací praxe ohledně posuzování přiměřenosti (výše) smluvní pokuty a její moderace v novém rozhodnutí uveřejněném pod sp. zn. 31 Cdo 2273/2022.

Předmětná právní věta zní: „Přiměřenost smluvní pokuty ve smyslu § 2051 o. z. se posuzuje s ohledem na to, jakým způsobem a za jakých okolností nastalo porušení smluvní povinnosti utvrzené smluvní pokutou a v jaké míře se dotklo zájmů věřitele, které měly být sjednáním smluvní pokuty chráněny. Soud nezkoumá nepřiměřenost ujednání o smluvní pokutě, nýbrž nepřiměřenost konkrétního nároku na smluvní pokutu. Přihlédne přitom nejen k okolnostem známým již v době sjednávání smluvní pokuty, ale též okolnostem, které zde byly při porušení smluvní povinnosti, jakož i k okolnostem, které nastaly po jejím porušení, mají-li v porušení smluvní povinnosti nepochybně původ a byly-li v době porušení povinnosti předvídatelné.“

Zmiňované rozhodnutí lze považovat za přelomové. Ve své předchozí rozhodovací praxi soudy zkoumaly především okolnosti známé již v době sjednávání smluvní pokuty. Dosavadní judikatura dávala stranám jednoznačný a jednoduchý návod, jak si smluvní pokutu sjednat platně, tak aby nebyla později soudem zmoderována. Předchozí praxe stanovila přiměřenou výši sazby smluvní pokuty v rozmezí od 0,1% do 0,3%. Někdy byla „připuštěna“ i smluvní pokuta ve výši sazby 0,5% z dlužné částky denně. To však už nadále platit nebude.

Soudy budou nově při moderaci podle § 2051 o. z., postupovat tzv. tříkrokovým postupem. Soud při využití interpretačních pravidel stanovených v § 555 a násl. o. z. nejprve zjistí, jakou funkci měla smluvní pokuta plnit. Následovně soud přezkoumá všechny okolnosti případu, přičemž zhodnotí všechny okolnosti známé již při jejím sjednání, jakož i okolnosti existující při samotném porušení povinnosti a okolnosti nastalé po předmětném porušení smlouvy. Nakonec soud zhodnotí, zda je výše smluvní pokuty přiměřená vzhledem k její funkci a významu.

Dospěje-li soud k závěru, že je mezi ujednanou částkou a skutečnou újmou velká disparita, může smluvní pokutu redukovat na přiměřenou výši, ačkoliv se výše původně sjednané smluvní pokuty mohla zdát přiměřenou. Pokud soud potvrdí, že smluvní pokuta není nepřiměřená, případně nepodaří-li se mu objasnit rozsah následků porušení smluvní povinnosti ve sféře věřitele, aby mohl učinit právní závěr o nepřiměřenosti nároku ze smluvní pokuty, nemůže nárok věřitele na smluvní pokutu snížit.

Smluvní pokuta má mít primárně preventivní funkci a vytvářet dostačující tlak na dlužníka, aby smluvní povinnosti dostál, respektive jí neporušil. Dále má plnit funkci paušalizační (nahrazovat případně náhradu škody) a funkci sankční. Rozhodnutí Nejvyššího soudu tyto funkce značně oslabuje.

Z celkem jednoduchých soudních řízení, jenž byly v rámci dosavadní praxe zaměřeny „pouze“ na to, zda smluvní pokuta nepřekračuje judikaturou vymezenou výši, se tak může stát rozsáhlý proces zatížený značným břemenem důkazním. Z jednoduchého řízení o nezaplacenou fakturu zajištěnou smluvní pokutou se při obratně vedeném řízené ze strany dlužníka stane říení s rozsáhlým dokazovaním ohledně funkce smluvní pokuty, okolností případu při sjednání pokuty, okolností při porušení povinnosti a okolností nastalých po předmětném porušení. Pro věřitele bude mnohdy výhodnější smluvní pokutu vůbec nežalovat. Navíc nová praxe navyšuje pravděpodobnost vzniku procesních vad a následných rušení rozhodnutí soudu prvního stupně soudem odvolávacím.

Vyjadřujeme proto značné rozpaky nad tímto judikátem. Jaký má smysl měnit něco, co desítky let dobře funguje?

JUDr. Adam Silovský, advokát
Mail: silovsky@akpeceny.cz