Prodloužení krizových opatření aneb únik státu z odpovědnosti za škodu?

Usnesením vlády č. 194 ze dne 12. 3. 2020 vláda vyhlásila pro území České republiky z důvodu ohrožení zdraví koronavirem nouzový stav. Ve smyslu § 5 písm. a) až e) a § 6 zákona č. 240/2000 Sb., o krizovém řízení (dále jen“ krizový zákon“) pak vláda rozhodla o přijetí celé řady krizových opatření. Mimo jiné vláda usnesením č. 82/2020 Sb. zakázala s účinností ode dne 14. března 2020 od 6:00 hod. do dne 24. března 2020 do 6:00 hod. maloobchodní prodej a prodej služeb v provozovnách.

Následně pak dne 23.3.2020 vláda vydala usnesení 127/2020 Sb., kde již formálně nerozhodla o přijetí krizového opatření, pouze vzala na vědomí mimořádné opatření Ministerstva zdravotnictví ze dne 23. března 2020, č. j. MZDR 12746/2020-1, kterým byl prodloužen zákaz maloobchodního prodeje a prodeje služeb a některých dalších činností až na výjimky, a to na dobu do dne 1. dubna 2020 do 6:00 hod.

Mohlo by se zdát, že se vlastně nic nestalo, neboť stále platí zákaz maloobchodního prodeje a prodeje služeb v provozovnách, avšak došlo k jedné podstatné změně, a to ke změně zákona, na základě kterého bylo přijato opatření zakazujícího prodej zboží a služeb v provozovnách.

Původní krizové opatření vlády bylo vydáno na základě krizového zákona, kde, jak jsme Vás již informovali v předchozím článku, je v § 36 odst. 1 krizového zákona upraven institut odpovědnosti za škodu vzniklou v příčinné souvislosti s krizovým opatřením, který „zakládá odpovědnost státu bez zřetele na zavinění (tzv. objektivní odpovědnost). Tato speciální odpovědnost je založena na současném splnění předpokladů, jimiž je 1. provedení krizového opatření, 2. vznik škody a 3. příčinná souvislost mezi krizovým opatřením a vznikem škody.“[1]

Mimořádné opatření Ministerstva zdravotnictví, kterým byl prodloužen zákaz maloobchodního prodeje a prodeje služeb a některých dalších činností, bylo však vydáno s odkazem na § 80 odst. 1 písm. g) a § 69 odst. 1 písm. i) zákona č. 258/2000 Sb., o ochraně veřejného zdraví.

Co to tedy znamená? Ode dne 14. března 2020 od 6:00 hod. do dne 24. března 2020 do 6:00 hod. lze žádat o náhradu za škodu vzniklou v příčinné souvislosti s krizovým opatřením dle § 36 odst. 1 krizového zákona. V období následujícím je to však s odpovědností za škodu složitější, neboť zákon o ochraně veřejného zdraví neobsahuje speciální úpravu odpovědnosti za škodu. Dle § 97 odst. 1. zákona o ochraně veřejného zdraví dokonce nese náklady vzniklé plněním povinností v ochraně veřejného zdraví osoba, které je povinnost uložena, pokud tento zákon nebo zvláštní právní předpisy nestanoví jinak.

Nabízí se možnost opatření Ministerstva zdravotnictví označit za krizové opatření a uplatnit tak nárok na náhradu škody kontinuálně za celé období dle krizového zákona. Krizovým opatřením je přitom dle § 2 písm. c) krizového zákona organizační nebo technické opatření určené k řešení krizové situace a odstranění jejích následků, včetně opatření, jimiž se zasahuje do práv a povinností osob. Problémem je, že vláda svá opatření neodůvodňuje a ministerstvo zdravotnictví je odůvodňuje nedostatečně.

Další otázkou k posouzení je samotná pravomoc Ministerstva zdravotnictví v takovéto míře zasáhnout do základních práv a svobod. Přikláníme se k výkladu, že Ministerstvo zdravotnictví překročilo své zákonného zmocnění obsažené v § 69 odst. 1 písm. b) a i) zákona o ochraně zdraví, a to tím spíše za situace, kdy je pro území České republiky vyhlášen nouzový stav, během něhož disponuje takovou pravomocí vláda na základě krizového zákona a v souladu s ním. Domníváme se tedy, že tato změna právního základu je čistě účelová a vláda se tak snaží utéct z odpovědnosti dle krizového zákona. Ostatně některá vyjádření členů vlády to ani neskrývají.

Bude tedy pravděpodobně nutné aplikovat ustanovení zákona č. 82/1998 Sb., o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem. Dle tohoto zákona stát odpovídá za škodu způsobenou:

1. a) nezákonným rozhodnutím, jež bylo vydáno v občanském soudním řízení, ve správním řízení, v řízení podle soudního řádu správního nebo v řízení trestním, nebo
2. b) nesprávným úředním postupem.

Nárok na náhradu škody se v tomto případě uplatňuje u Ministerstva financí. Uplatnění nároku na náhradu škody podle tohoto zákona u Ministerstva financí je podmínkou pro případné uplatnění nároku na náhradu škody u soudu.

Situace je tedy značně složitá. Stát si evidentně pozdě uvědomil, že krizový zákon obsahuje institut odpovědnosti za škodu vzniklou v příčinné souvislosti s krizovým opatřením a snažil se z této odpovědnosti vymanit. Dle našeho názoru ale Ministerstvo zdravotnictví svým opatřením překročilo své zákonné zmocnění a bude možno na něho aplikovat ustanovení zákona č. 82/1998 Sb., o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem.

[1] rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 17. 6. 2009, sp. zn. 25 Cdo 1649/2007, obdobě srov. Rozsudek Nejvyššího soudu 25 Cdo 700/2016, [NS 5416/2016]