Některé aspekty neoprávněného užití díla v prostředí internetu

Z výše uvedeného není pochyb o tom, že hudba, mluvené slovo, filmy a jiná audiovizuální díla jsou autorskými díly, resp. spadají do předmětu ochrany autorského zákona. Počítačový program, je-li původní v tom smyslu, že je autorovým vlastním duševním výtvorem, je autorským zákonem chráněn výslovně. Pokud je na veřejně přístupném serveru na internetu zpřístupněn obsah chráněný autorským zákonem bez souhlasu autora, resp. oprávněného nabyvatele licence, nemůže být pochyb o tom, že toto jednání nemůže být subsumováno pod volná užití, když za užití díla podle autorského zákona se nepovažuje pouze užití pro osobní potřebu fyzické osoby, jehož účelem není dosažení přímého nebo nepřímého hospodářského nebo obchodního prospěchu. Navíc je potřeba zdůraznit, že tato výjimka, jak uvádí autorský zákon, se nevztahuje na počítačové programy a vůbec ne na právnické osoby! Uživatelé provádějící upload autorských děl nemohou dle našeho názoru argumentovat tím, že tak činí vždy výlučně pro užití pro osobní potřebu své fyzické osoby s absencí obchodního prospěchu. Porušovatelem autorským práv je dle mého názoru i uživatel, který takový obsah stahuje, jelikož i když by jej použil pouze pro svou osobní potřebu, pak stále tento zdroj čerpá z nelegálně umístěného obsahu (ledaže by jej tam umístil on sám). Zejména je však porušovatelem provozovatel serveru, pokud tuto činnost umožňuje, a který má z této činnosti též nepochybně často komerční prospěch (např. nákup kreditů za rychlejší stahování, umísťování bannerů, atp.).

Z těchto důvodů je možné učinit závěr, že umísťování předmětů ochrany autorského zákona a dále umožnění dalšího šíření a stahování (uploading, downloading, streaming) a provozování takového serveru je jednáním, které je v civilní rovině v rozporu s autorským zákonem, jelikož nebyl poskytnut souhlas (licence) autora či jiné oprávněné osoby dle § 12 autorského zákona a současně ani není naplněna jakákoliv výjimka, kdy souhlasu autora nebo jiné oprávněné osoby by nebylo potřeba.

JUDr. Jan Beneš, MBA, advokát