Náhrada mzdy podléhá všem zákonným odvodům

Žalobce (zaměstnavatel) se v tomto řízení domáhal po žalované (bývalé zaměstnankyni žalobce, se kterou neplatně okamžitě zrušil pracovní poměr a která pracovala jako účetní) mimo jiné zaplacení nedoplatku pojistného na sociální zabezpečení, příspěvek na státní politiku zaměstnanosti a srážku na daň z příjmů, které musel na základě provedených kontrol uhradit příslušné okresní správě sociálního zabezpečení a finančnímu úřadu.

Mezi stranami totiž dříve probíhal spor o zaplacení mzdových nároků, jehož výsledkem byla povinnost žalobce zaplatit žalované 342.861,- Kč jako náhradu mzdy. Celou tuto částku zaměstnavatel své bývalé zaměstnankyni vyplatil, aniž by z ní provedl povinné zákonné odvody (domníval se, že je provede sama, ona tak ale neučinila). Podáním žaloby se domáhal zaplacení (resp. vrácení) této částky od bývalé zaměstnankyně.

Okresní soud žalobu nejdříve zamítl, krajský soud však po odvolání zaměstnavatele žalobě vyhověl, když požadavek na vrácení této nad rámec vyplacené částky považoval za důvodný. Nejvyšší soud pak dovolání bývalé zaměstnankyně zamítl, když dovodil, že se bývalá zaměstnankyně skutečně co do výše povinných odvodů bezdůvodně obohatila. O povinnosti odvést z náhrady mzdy tzv. povinné odvody musela bývalá zaměstnankyně vědět (i s ohledem na její zkušenosti dlouholeté účetní) a byla proto povinna takto získané bezdůvodné obohacení zaměstnavateli vydat.

Mgr. Jaroslav Mlateček, advokát