Bulvár vs ochrana osobnosti

Naše advokátní kancelář se v praxi často zabývá ochranou osobnostních práv. Často se jedná o ochranu osobnostních práv zcela neznámých osob, které se dostaly do hledáčku bulváru. Pokud není osoba veřejně činná, a přesto se nezaslouženě stane terčem veřejného zájmu, je v kontextu předchozí rozhodovací praxe soudů nutno toto reflektovat a považovat zásah do osobnostních práv takové osoby za intenzivnější.

Dalším poměrně častým případem je, že je zasaženo do osobnostních práv osoby, která sice je veřejně známá, nicméně o pozornost bulváru nikterak neusiluje a tato jí nikterak neprospívá. I takovými případy se již v minulosti zabývaly mnohokrát soudy. Ústavní soud k tomuto například v nálezu ze dne 15.03.2005, sp. zn.  I. ÚS 367/03, konstatoval, že „osoby veřejně činné, tedy politici, veřejní činitelé, mediální hvězdy aj. musí akceptovat větší míru veřejné kritiky než jiní občané.“

Nejvyšší soud České republiky se ve svém rozsudku ze dne 31.01.2024, č.j. 25 Cdo 3332/2022-685, zabýval ale poměrně nestandardním případem, kdy se ochrany osobnosti domáhala osoba, která pozornost bulváru vůči své osobě aktivně přiživovala. Nejvyšší soud v tomto rozsudku dovodil, že v případech, kdy dochází ke střetu práva na svobodu projevu s právem na ochranu osobnosti, je předchozí chování dotčené osoby významným kritériem, které může mít vliv na přiznání náhrady za zásah do osobnostních práv, resp. na výši této náhrady.

Konkrétně k tomuto Nejvyšší soud uvedl: „Sama publikovala řadu podrobností ze svého soukromí, záměrně mediální případy vyvolávala nebo přiživovala a chovala se kontroverzním způsobem, aby k sobě přilákala pozornost. Nesnažila se tímto způsobem vyvolat debatu o otázkách veřejného zájmu, nýbrž sledovala především vlastní prospěch, ať finanční, tak reputační. I když to samo o sobě zpravidla nestačí pro úplné odepření ochrany před případným zásahem do osobnostních práv, byl-li by formou či obsahem nepřiměřený, je na druhou stranu míra naplnění tohoto kritéria významným argumentem ve prospěch svobody projevu dovolatelky a potažmo i pro stanovení výše náhrady za ta mediální sdělení, která už míru oprávněnosti překročila.“   

Nejvyšší soud tedy výše uvedeným rozsudkem zrušil předchozí rozhodnutí soudů obecných soudů, kterým byla přiznána náhrada nemajetkové újmy za zásah do osobnostních práv, a vrátil věc k dalšímu řízení, kde budou muset obecné soudy při vyměření výše náhrady nemajetkové újmy zohlednit, že žalobkyně šla bulvární pozornosti vstříc.

Zcela se ztotožňuji s rozhodnutím Nejvyššího soudu. Závěry z citovaného rozsudku se mi jeví jako zcela logické, neboť vyvolává-li někdo úmyslně vůči své osobě mediální pozornost, nemůže následně za tuto pozornost požadovat náhradu za zásah do osobnostních práv. Nelze samozřejmě bezbřeze tolerovat chování bulváru, a i osoba bažící po pozornosti samozřejmě má osobnostní práva. Avšak promítnutí předchozího chování dotčené osoby ve vztahu k výpočtu náhrady nemajetkové újmy se mi jeví jako kritériem zcela spravedlivé.

JUDr. Kristýna Pavlovičová, advokát