Dne 12. srpna 2026 začaly platit nové povinnosti zejména pro výrobce materiálů a obalů vyplývající z unijního nařízení č. 2025/40 o obalech a obalových odpadech, častěji označovaného jako PPWR. To kromě povinností spojených s označením obalu či materiály, ze kterých může být tento obal vyroben, stanovuje i povinnost registrace výrobců či dodavatelů obalů. Tato povinnost bude mít často bezprostřední dopad na každodenní podnikání. PPWR totiž potvrzuje princip, podle něhož náklady na nakládání s obalovým odpadem nesou osoby, které obaly uvádějí na trh.
Mnoho podnikatelů se domnívá, že pokud vyrábějí kvalitní výrobky a používají běžné obaly, nemůže se jich evropská regulace významně dotknout. Ve skutečnosti však bývá největším problémem právě nesprávně vyřešená registrace v systému rozšířené odpovědnosti výrobce nebo opomenutí povinností vznikajících při prodeji do jiných členských států Evropské unie.
Kdo je povinen se registrovat?
Registrační povinnost se zdaleka netýká pouze výrobců obalů. V praxi může vzniknout každému podnikateli, který uvádí na trh balené výrobky. Často jde o výrobce prodávající vlastní produkty, dovozce zboží ze zahraničí, distributory používající vlastní značku nebo provozovatele e-shopů zasílající zboží zákazníkům. Rozhodující přitom zpravidla není to, kdo obal vyrobil, ale kdo jej uvádí na trh konkrétního státu.
Typickým příkladem je český e-shop, který prodává své produkty slovenským nebo německým zákazníkům. Přestože samotné balení probíhá v České republice, obaly jsou uváděny na trh státu, ve kterém končí u konečného spotřebitele. Právě z tohoto důvodu mohou vznikat registrační povinnosti i mimo Českou republiku.
Jak funguje registrace v České republice?
V České republice existují registrační a evidenční povinnosti již řadu let na základě zákona č. 477/2001 Sb., o obalech. Podnikatelé, kteří se stanou takzvanou povinnou osobou, se zapisují prostřednictvím informačního systému VISOH2 do Seznamu osob vedeného Ministerstvem životního prostředí České republiky a jsou povinni zajistit plnění zákonných cílů zpětného odběru a využití obalových odpadů.
Většina společností neplní tyto povinnosti samostatně. Místo toho uzavírají smlouvu např. se společností EKO-KOM, a.s., která pro ně zajišťuje systém sběru, třídění a využití obalových odpadů. Pokud smlouva pokrývá všechny jejich obaly, nepodávají vlastní návrh na zápis do Seznamu osob vedeného Ministerstvem životního prostředí.
Česká registrace nemusí stačit
S příchodem PPWR však již pro většinu výrobců nebude registrace pouze u společnosti EKO-KOM dostačující. PPWR stanovuje povinnost výrobců registrovat se ve všech státech EU, v nichž své výrobky uvádějí na trh.
Pokud například český e-shop prodává přímo zákazníkům na Slovensku, v Německu nebo Rakousku, může být v těchto státech považován za výrobce ve smyslu pravidel rozšířené odpovědnosti výrobce.
V takovém případě může vzniknout povinnost registrace v příslušném národním systému a současně i povinnost pravidelně odvádět poplatky za obaly uváděné na tamní trh.
Tato povinnost bývá často přehlížena zejména menšími internetovými obchody, které jsou přesvědčeny, že veškeré své povinnosti již splnily v České republice.
Jak lze registrační povinnost splnit?
Konkrétní pravidla stanoví každý členský stát samostatně, nicméně základní model bývá obdobný. Podnikatel se buď registruje přímo u příslušného správního orgánu a plní veškeré evidenční a oznamovací povinnosti vlastním jménem, nebo uzavírá smlouvu s místní organizací odpovědnosti výrobců, která obdobně jako český EKO-KOM zajišťuje plnění zákonných cílů v oblasti recyklace a využití obalových odpadů.
Ve většině států je navíc požadováno, aby výrobce, který nemá sídlo ve státě, do něhož dodává zboží přímo koncovým spotřebitelům, ustanovil pověřeného zástupce, jenž za zahraničního podnikatele plní povinnosti vůči místním orgánům. Takový model se využívá zejména při přeshraničním internetovém prodeji. Pro každý stát je třeba mít zástupce, jenž má v daném státě sídlo.
Jaké údaje bude třeba sledovat?
Systémy rozšířené odpovědnosti výrobce jsou založeny na přesných údajích o obalech. Podnikatel proto musí být schopen doložit, jaké obaly používá, z jakých materiálů jsou vyrobeny, jaká je jejich hmotnost a v jakém množství byly uvedeny na trh. PPWR navíc postupně přidává další požadavky související s recyklovatelností obalů, obsahem recyklovaných materiálů a technickou dokumentací k obalům.
Právě kvalita evidence bude v budoucnu hrát stále významnější roli nejen z hlediska plnění zákonných povinností, ale také při určování výše poplatků hrazených do systémů EPR.
Jaké následky může mít opomenutá registrace?
Nesplnění registračních povinností nepředstavuje pouze teoretické riziko pokuty. V některých případech mohou příslušné orgány požadovat doplacení příspěvků za předchozí období, uložit správní sankce nebo dokonce omezit uvádění výrobků na trh. U přeshraničního prodeje navíc bývá kontrola stále intenzivnější, protože jednotlivé státy usilují o to, aby náklady na sběr a recyklaci obalů nesli všichni podnikatelé působící na jejich území bez ohledu na to, odkud zboží odesílají.
Závěr
Pro většinu podnikatelů nebude největší výzvou PPWR změna designu obalu, ale správné nastavení registračních a evidenčních povinností. Zatímco v České republice jsou společnosti často zvyklé fungovat prostřednictvím systému EKO-KOM, při prodeji do dalších členských států Evropské unie mohou vznikat paralelní povinnosti v zahraničí. Včasné posouzení obchodního modelu a dodavatelského řetězce proto může předejít zbytečným sankcím a nákladným sporům s kontrolními orgány států EU.
Mgr. Adam Silovský, advokát