Může být žaloba tak vulgární, že ji soud vůbec nebude projednávat? Podle Nejvyššího správního soudu ano. Ale nestačí otevřít Slovník nespisovné češtiny, spočítat vulgarismy a po dosažení kritického počtu poslat žalobu do koše.
V rozsudku ze dne 29. 1. 2026, č. j. 2 Ads 65/2025-56, se Nejvyšší správní soud zabýval poněkud neobvyklou otázkou: kdy už urážlivé vystupování účastníka řízení není jen nevychovaností, ale zneužitím práva, které může vést až k odmítnutí žaloby. A současně připomněl, že ani opravdu barvitý slovník ještě automaticky neruší právo na přístup k soudu.
Žaloba s upozorněním na „přiměřené sprostosti“
Případ začal poměrně vážně. Žalobce se domáhal soudního přezkumu rozhodnutí Ministerstva práce a sociálních věcí týkajícího se příspěvku na péči. Šlo tedy o věc, která měla bezprostřední dopad do jeho osobní a sociální situace.
Forma, kterou své výhrady prezentoval, však měla k učebnici právnického stylu poměrně daleko. Už v žalobě žádal soud o shovívavost k použitým vulgaritám a – jeho vlastními slovy – k „přiměřeným sprostostem“. Některé státní zástupce označoval například za vrahy a psychopaty a obdobně expresivně se vyjadřoval i o dalších osobách.
Krajskému soudu v Brně nakonec došla trpělivost. Žalobu v části odmítl s tím, že takový způsob výkonu procesních práv představuje jejich zjevné zneužití ve smyslu § 68 písm. f) soudního řádu správního. Zdálo by se, že příběh zde končí jednoduchým poučením: chcete-li, aby soud projednal vaši žalobu, neoslovujte soudce jako psychopata. Žalobce se však nevzdal a věc předložil Nejvyššímu správnímu soudu.
Vulgární žaloba může být stále žalobou
NSS nijak nezpochybňoval, že vulgarity a osobní útoky do komunikace se soudem nepatří. Ostatně žalobci během kasačního řízení sám uložil pořádkovou pokutu ve výši 500 Kč. Současně však zdůraznil, že odmítnutí žaloby nemůže být pořádkovou sankcí.
Zneužití práva podle NSS představuje prostředek ultima ratio. Jinými slovy procesní červená karta se nemá vytahovat ve chvíli, kdy by situaci ještě zvládla žlutá. NSS upozornil, že pořádková pokuta může být v případě vulgárních podání vhodnější reakcí než definitivní odmítnutí žaloby.
Soud má před odmítnutím žaloby zvažovat zejména:
- jak intenzivní a soustavné jsou urážky;
- zda byl účastník předem upozorněn, a přesto ve svém jednání pokračoval;
- zda by nestačila mírnější reakce, zejména pořádková pokuta;
- jak závažná je samotná věc pro život žalobce;
- a především, zda je podání skutečně pokusem domoci se ochrany práv, nebo jen „nosičem“ invektiv, do něhož se právní argumentace připletla spíše omylem.
Vzniká tak svého druhu test: Je žaloba vulgární, anebo je vulgarita žalobou?
Soud má na hrubé chování reagovat. Může účastníka upozornit, vyzvat jej k odstranění urážlivého obsahu nebo mu uložit pořádkovou pokutu. Teprve v krajních případech, kdy podání přestává reálně sloužit k ochraně práv a stává se hlavně prostředkem k urážení ostatních, může přijít na řadu odmítnutí pro zneužití práva.
Ani mimořádně nevhodný procesní projev tedy nesmí vést k automatickému odepření soudní ochrany. Je nutné zvažovat kontext, intenzitu jednání, předchozí upozornění, význam věci i možnost použít mírnější prostředky.
Mgr. Petr Fučík, advokát