Dotváří evidence obyvatel právo na soukromí?

Nejvyšší soud v rámci své rozhodovací praxe nejnověji dovodil spojitost mezi evidencí trvalého bydliště pro fyzickou osobu a realizací práva přístupu k bydlení. Hlavním argumentem se v judikatuře stala skutečnost, že místo trvalého pobytu má předpoklad sloužit jako jeden (byť případně v čase proměnný) znak identifikace fyzické osoby. Tento znak může dle Nejvyššího soud ČR dotvářet pocit „sídla" takové osoby při realizaci jejího práva na soukromí. Nejvyšší soud zdůraznil, že jde i o místo významné pro případné doručování poštovních zásilek. Proto případné „neúřední" postupy ve vztahu k zákonu o evidenci obyvatel (v judikovaném případě představované nutností pohovoru se starostou městského obvodu) mohou při extenzivním výkladu dopadat na přístup fyzické osoby k bydlení a mohou mít i diskriminační charakter, resp. souvislost s případným zásahem do tzv. osobnostních práv každé fyzické osoby, kam nepochybně právo na soukromí fyzické osoby patří.

JUDr. Jan Beneš, advokát